Prosinec 2010

Království naděje 5.chapter

18. prosince 2010 v 20:18 | Vyšinutá yaiostická jashinistka Kiruška xD
Takže lidičky i když je mi příšerně, asi chřipka, dokončila jsme tento díl. I když je plný gramatický chyb, překlepů a jashniví čeho ještě, doufám, že se vám bude líbit.
Tento dílek je speciálně věnovaný Tsubaki, která mně dokopala k tomu, abych ho napsala takhle rychle, takže jí děkujte.
A nyní máte poslední možnost se zapsat. Opakuji to po st a už naposledy. Kdo chce dál účinkovat kromě Hichiga, Nokorami a Tsubaki, kteří se zapsali. Tak se urychleně zapiště, jinak budete poníženě usmrceně. Nebude mi to dělat problém. Takže vaše poslední možnost

NA ZÁPIS

Tak teď bez okolků další kapitolka. Prosím vás moc o komentáře =DD

V tu chvíli se ozvalo jak cvaknul zámek a do dveří vešel....Sirius Black.
,,Ahoj Sayo."řekl Sirius a vešle do do místnosti. Saya sebou škubla a podívala se na svého zachránce, jeho tmavé oči mu jiskřili.
,,Jéé Siriusi! Arigato!"vypískla Saya a vrhla se mu kolem krku. Pevně ho objala. V temné místnosti se jí nelíbilo, byla taková velmi neútulná.
,,Nemáš za co. Zachránil bych tě dřív, ale hlídkoval tu ten slizák Snape."řekla Sirius a Saya mu lípla pusu na tvář. Načež se začervenala.
,,Ale mám kdoví jak dlouho bych tu zkejsla."řekla Saya a oba vyšli před učebnu. Tam stál profesor Snape a oby se lekli až nadskočili.
,,Co vy dva tady tak pozdě děláte?"zeptal se jich. Saya se Siriusem se na sebe podívali a zrudli, i když nic nedělali.
,,Sayu někdo zamknul v místnosti. Jen jsem ji otevřel."bránil se Sirius. Saya zbystřila. Vycítila nebezpečí.
,,Nelžete mi!"křiknul Snape a Saya chtěla použít nátlak.,,Nepoužívej ho!"zazněl Saya v hlavě přísný hlas, který poslechla.
,,Mohu projít."ozval se chladný hlas. Z tmy se vynořila Kira. Její tmavé vlasy splývaly se tmou a jasně modr oči plály zlostí.
,,A co vy tady děláte?"zeptal se Snape a podíval se na Kiru. Ta jej probodla pohledem a dál se mu nevěnovala.
,,Hledám svou sestru. Jdeme Sayako."řekl Kira a všichni tři pomalu odcházeli do Nebelvírské koleje.
,,Dostanete školní trest!"zaječel na ně Snape. Ani jeden s nich ho neposlouchal. Všichni pokračovali v cestě.
,,Jasně"houknul Sirius. A všichni tři došli do Nebelvírské ložnice. Tam v křesle seděla Tsubaki a něco si četla.
,,Co se stalo?"vyhrkla, když je zahlédla. Kira mávnula rukou a odešla do ložnice. Saya zamířila za ní a zůstal tam jen Sirius.
,,Sayu někdo zamknul v učebně."řekl Sirius a Tsubaki se na něj podívala. Její ustaraný pohled mluvil za vše.
,,Kdo? Kdo by to mohl udělat."vyhrkla a podívala se na Siriuse. Ten se díval na rudý koberec jako by byl velmi zajímavý.
,,No víš...nevím jestli je dobrý nápad ti to říct."řekl opatrně Sirius a podíval se na Tsubaki. Ta se ne něj vražedně podívala.
,,Dělej! Vyklop to!" zavrčela Tsubaki. Sirius se na ni podíval. Vypadala velmi nebezpečně. Byla napružená jako kobra.
,,Byla to Draco Malfoy."řekl Sirius a polknul. Tsubaki mu pod krkem držela hůlku a on k ní zvednul oči, leskl se v nich vztek.
,,Fajn."řekla a odešla také do dívčí ložnice.  Sirius si oodechnul a odešel také si lehnout. Ještě dlouho v noci přemýšlel nad pusou co mu Saya dala. Jako by na tváři cítil její dívčí rty. Usmíval se a s tímto pocitem také usnul.

,,Máš nějakej problém?"zeptala se Hermiona. Před ní stála Nomi a dívala se na ní. Její vražedné oči se nedali přehlédnout.
,,Nech Freda a George na pokoji."zavrčela Nomi a dívala se na Hermionu. Té se na tváři usadil sebevědomí úsměv.
,,Jsou to oba pitomci nemá cenu se s nimi zabavovat."řekla Hermiona a Nomi pěnila. Měla na Hermionu vztek.
,,Neříkej jim pitomci. Sama jsi namyšlená kráva."prskla po ní jako kočka Nomi a podívala se na ní, Hermiona měla v očích klidný pohled.
,,Ty toho nějak víš, myslím, že mně neznáš, tak mně nesuď."řekla Hermiona klidně, ale i ona měla na mále a chtěla na ní začít ječet.
,,Stačí, co slyším. Jsi nesnesitelnej šprt."řekal Nomi a dívala se na Hermionu. Ta už měla Nomi dost. Tyhle dvě se nesnášely od prvního pohledu.
,,Přestěň mně soudit. Navíc nejsem šprt. Mohla by jsi přesta poslouchat Malfoye a začit lidi poznávat."zvrčela tentokrát Hermiona a podívala se na Nomi. Ta se vzteky skoro třásla, nesnesla, aby se někdo navážel do jejích přátel.
,,Nech Freda a Goerge napokoji a já nechám tebe."zvrčela Nomi a i když si to nechtěla přiznat byla do Freda zamilovaná.
,,Fajn."řekla Hermiona a odešla. Nomi, tam ještě chvilku stála a dívala se jaksi někam do blba, když zazvonilo odešla do třídy.

Dopoledne probíhalo celkem v klidu. Hichigo spolu s Dracem provokovali Kiru, Saya se smála a povídala si se Siriusem. Nomi se přidala k pokecu u Freda a Ginny. A Tsubaki vymýšlela co udělá Dracovi, jako pomstu za zavření Sayako. Všichni nerušeně odcházeli na oběd a Draco šel proti Tsubaki.
,,Dávej bacha."osočil ji, když do ni nešetrně strčil. Tsubaki se na něj podívala a on se na ni sladce usmíval, což ona těžce nesla.
,,A nechceš se omluvit?"zeptala se ho. V jeho tváři četla překvapení, nad její drzostí. Nikdy se mu nidko neodvážil odporovat.
,,Já...spíš ty mně ne?"prohodil Draco a díval se na ni. Tsubaki se ušklíbla. Chtěla mu dát přes hubu, ale nemohla.
,,Já nevím kdo včera zavřel Sayu do učebny?"pronesla bezelstně a v Dracově obličeji se mísila naštvanost se strachem.
,,Nevymýšlej si."odseknul ji. Tsubaki se pro sebe usmála. Draco na ni vyděšeně hleděl, myslel si že ho nikdo neviděl.
,,Já si nevymýšlím. Mám svědka co tě viděl."řekla mu sladce a podívala se na něj. Draco rudnul vzteky a začal se třást.
,,Tak hele ty jedna Nebelvírská štětko, aby jsi jednu nedostala."zvrčel Draco. Tsubaki se ho nebála a čekala co bude dál.
,,Tak dělej. Já se tě nebojím."řekla Tsubaki a podívala se na něj. Na rtech si jí hrál šibalský úsměv a těšila se.
,,Já ti jedná natáhnu."zavrčel Draco a třásl se vzteky. Na tohle Tsubaki čekala. Čekala až bude zlostí bez sebe a mohal vykonat svůj plán.
,,Jen do toho. Ale malé upozornění. Vrátím ti ji."řekla Tsubaki a mírně se pousmála. Draco se na ni vražednbě díval.
,,Ty malá špinavá šmejdko."zahřměl a Tsubaki se na něj pořád usmívala. Její klid ho vy váděl z míry, stejně jako u Kiry.
,,Nebuď na mně tak zlý."řekal mu jemně a on se naštval snad ještě víc. Tsubaki měla co dělat, aby se nezačala smát.
,,Jsi ubohá."poznamenal a Tsubaki jemně švihla hůlkou. Draco o dva kroky ustoupil a zřítil se do bazénku plného bahna. To se pod jeho vahou rozlilo po celé chodbě. Tsubaki chytla výtlem, stejně jako v pozadí stojící Saya. Draco měl v blond vlasech hnědý melír, jež nevábně voněl. Tsubaki se smála až se za břicho popadala. Saya ta se tam smíchy mále sklátila.
,,To tě naučí se chovat."řekla a Saya si s ní plácla. Obě se řehtali jako šílené. V pozadí je pozorovala Kira.
,,Já tě zabiju."zavrčel Draco a pozvedl hůlku do vzduchu. Saya se na něj usmála a jeho hůlka vzplála, Draco odskočil.
,,Skvěle Tsubaki. Nemáš hlad. Jdem na oběd?"řekla Saya a podívala se na Tsubaki. Při pohledu na Draca se obě zase začali smát.
,,Jasný, že jdeme. Mám hlad jako vlk."řekla Tsubaki a obě se smíchem odešli do jídelny, kde na ně čekalo mnoho lákavých pokrmů.

Kira mezitím odešla do školní zahrady. Zde se setkala s Hichigem. Ten pomáhal Dracovi se umít a vyčistit mu šaty.
,,Jedna holka a takhle ti to nandala."usmála se Kira. Draco na ni vrhnul nenávistný pohled a ona se na něj sladce usmála.
,,Ty mrňavej prcku, pomlč jo."řekl nakvašeně Draco a podíval se na Kiru. Té si na tváři hrál sladký úsměv a klidné oči.
,,Co je malý to je hezký a šikovný v posteli."odsekla Kira a podívala se na Draca. Jemu se v očích zaleskla touha (úchylák xD)
,,Tak to bych chtěl vidět."zaprovokoval ji. Ta k němu přišloa a jemně ho pohladila po tváři, zachvěl se po celém těle.
,,Nikdy nezažiješ."poznamenala šeptem a chtěla odejít. Draco byl však rychlejší a chytnul ji za ruku, podívala se na něj. Než stihla cokoliv udělat políbil ji. Kira vytřeštila oči a odkopla ho do dáli, až se zastavil o strom.
,,Tohle už nikdy nezkoušej."zavrčela a Draco se usmál. Pomalým krokem odešel pryč a Hichigo šťouchnul do Kiry.
,,Co chceš?"zavrčela na něj Kira. Její letmý pohled do dáli, ho utvrdil v tom že nedává pozor. Švihnul proti ní svou Zanpakutou.
,,Prcku tvá ségra by byla k nakousnutí."řekl Hichi. Nemyslel to vážně, ale potřeboval Kiru nějak vyprovokovat, což se mu dařilo.
,,Drž hubu kreténe."řekla Kira a Hichigo cítil, že její maska sebeovládání už moc dlouho nevydrží, což přesně potřeboval.
,,Ten její hrudník. Dal bych si říct.Je krásná a určitě je to děvka."řekl Hichigo a Kira po něm skočila, chytla ho pod krkem.
,,Ty jeden namyšlenej spratku, zmlkni."zavrčela a jeho krk stiskla. Zalapal po dechu a odkopnul ji od sebe. Čímž získal prostor.
,,Ale přeci se nezlobíš."usmál se na ní. Ona na něj zaútočila a začala pravá a nefalšovaná bitka Shinigami, mlátili se jak smyslů zbaveni.
,,Zabiju tě."zavrčela Kira a oba spolu začali bojovat v Bankai. Najednou ucítili jak se zachvěla zem a všechno se zatřáslo.
,,Co se to děje."vyhrknul Hichigo a podíval se na Kiru. Ta rychle vyrazila ke hradu. Hichigo běžel vedle ní, nemohli použít bleskový krok.
,,Někdo sem přišel, někdo, kdo nás chce zabít."řekla Kira a oba pokračovali v cestě do hradu. Tam už začala bitva. Všude lítala kouzla i všechno co mohlo létat. V tomhle kalupu našel profesor Brumbál Sayu.
,,Sayako najdi svou sestru a zybtek své skupiny. Musíte najít a odvést odsud....


Koho musí odvést hradu??
Najde Saya svou sestru, která je schopna dostat je ven??
Kdo v tomhle boji přijde o život??
Co bude muset Tsubaki překonat??
Zvládne Kira je vyvést ven včas??

To vše v příštím díle s názvem Bradavicemi prochází smrt aneb smrt je jediné řešení

Doufám, že se vám líbilo a přečtete si i další díl. Který vyjde zanedlouho(tedy doufám =))

Normální den, Normálních Shigami

12. prosince 2010 v 20:13 | Vyšinutá yaiostická jashinistka Kiruška xD |  Jednorázovky
Taková malá jednorázovka, co mně napadla, když jsme byli s Nii-chan u vody a snili o Renjim a Bílkovi-chan.

,,Ty vole je sobota a ona už zase skřípe na to svoje piano."zamumlal si strýček Byakuya do polštáře a dal si deku přes hlavu a jeho blíbené šunty do uší.
,,Hej stávat lenoši."řekla Kira, jež vstala od piana, svého strýčka už vytočila, a nakoukla do pokoje sv sestry. Ta si hověla v náručí svého miláčka Bílka-chan.
,,Zmlkni ségra. Dej mi prázdniny."zamumlala Saya a položila hlavu Bílkovi-chan na hruď, ten se na ni podíval.  Saya ho políbila. Kira se zašklebila a šla si lehnout do své vyhřáté postýlky. Její ségra držkovala tak si šla ještě lehnout.
,,Miláčku není čas vztávat."zašeptal jemný hlásek Kirušce do ouška. Ta se otočila a spatřila tam svoji milovanou osobu.
,,Sestřička si chtěla přispat."řekla Kira a přitulila se k Renjimu. Ten se usmál a políbil Kirušku do vlasů.
,,Tak stávej ségra."řekla a vešla do pokoje Sayuška. Kira se k ní otočila zády a dělal, že ji neslyší, Renji se usmál.
,,Dělej jde se k vodě."nakoukl Bílek-chan do pokoje. V tu chvíli ho ochladila spška ledové vody, jež se vzala odnikud.
,,Doufám, že jsem schladila tvé nadšení Bílku-chan?"zeptala se Kira dusíc se smíchy, stejně jako její sestra a Renji.
,,Člověk je takovej dobrák a odnese to."postěžoval si Bílek-chan. Kira se pořád dusila smíchy a vylezla z postele. Přišla k Bílkovi a pohladila ho po vlasech.
,,To bude dobré ty náš malej Bílku-chan"řekla a znova ho pohladila po vlasech. v tu chvíli se saya i s Renjim váleli na zemi smíchy.
,,Za tohle zaplatíš."zavtčel Bílek-chan a Kira se rozesmála. Chudínek(jen pro moji Nii-chan xD) Bílek-chan už to také nevydržel a začal se smát. Pak znenadání objal Kiru. Tu zastudělo Bílkovo oblečení.
,,Já tě zabiju."zaječela Kiruška a Bílek-chan už byl v přízemí.Kira vzala vázu(nechce ho s ní bít, nebojte xD) a hodila ji po něm. Přesně se terfila a chudák(už zase jen pro moji Nii-chan) Bílek-chan, měl i mokré vlasy, což Saya těžce nesla.
,,Snídaně."řekl Sayuška a všichni šli sednout ke stolu. Ani snídaně se nevyhla hádkám, a tak to skončilo tím, že jogurt skončil Byakuyovi ve vlasech, z čehož měli všichni srandu. První co Byakuya zahlédl byli čtyři Shingami válejíc se pod stolem smíchy.

Něco kolem půl jedné, ano slyšíte spávně, proože stávali ve dvanáct a snídaně, byla vlastně oběd, vyrazili na koupiliště. Vlastně to byl přírodní rybník. Vybalili deky a holky okamžitě skočili do vody. Rychle doplavali k banánku(vodní houpačka ve tvaru banánku). Chvilku na něm blbnuli a pak si jen tak lehli a vyhřívali se na sluníčku. Ani si nevšimli, že kluci k nim doplavali. Pak už letěli obě do vody a kluci se zmocnili banánků.
,,Dostanem vás."řekl holky svorně a už začali vymýšlet plán. Kluci se zasmáli a zača blbnout, holky se potopili a velice nenápadně je schodili dolů
,,Ty jedna."začal Bílek-chan a Kira se mu smála. Když tu ji někdo zezadu objal. Díky tomuto mazanému proti útoku se kluci zmocnili zase banánku.
,,To není fér."hlásila se o své právo Sayako. Kluci se řehnili jako malý. Holky naprosto naštvané tam stáli.
,,V lásce a válce je vše dovoleno."ponamenal Bílek-chan a v tu chvíli napadlo Sayušku řešení situace.
,,Opravdu."řekl Sayuška a doplavala k Bílkovi-chan. Rukou mu přejela od krku a z k lemu plavek, Bílek chan tak soustředěný na Sayušku si nvešimli Kiri jež za ním stála.
,,Teď nii-chan"řekla Sayuška a Kira je oba převrhla. Holky se zmocnili banánku. Plácli za dobrý výkon. kluci přemýšleli co dál.
,,Jsme dobrý."zasmáli se a čekali co bude dál. I jim se v hlavě zrodil plán. Už jenčekali na vhodnou chvíli.  Když se k nim kluci přiblížili, holky skočil do vody. Sayuška jen tak letmo a tím dokonale postříkala Bílka-chan a Kira skočila šipku.
,,Jdeme na tobogán."oznámili jim holky a plavali ke břehu. Kluci je následovali,ale holky se nenechali zahanbit a na břehu se rozběhli.
,,Tudy."řekla Kira obě se rozběhli po schodech nahoru. Kucli nečekali, že budou klouzat a tak si málem dali na držku. Z toho holky chytli výtlem až jim to podklouzlo. Kluci si je samozřejmě chytili a všichni kolem na ně koukali jak na blázny.
,,Svačina zahlásila."Sayuška a všichni se nhrnuli na deku. I jídla si zablbli. Pak šli všichni Kira s Renjim do vody a Bílek-chan se Sayuškou zůstali na břehu.
,,V těch plavkách ti to sluší."zašeptal a políbil Sayu. Ta jeho polibek opětovala a začali se muchlovat. Věnovali pozornost jen tomu druhému. Z jejich úžasné chvilky je vyrušil nějaký hluk, byl to Kiruščin mobil, pro signalizaci Hollow.
,,Kiruš, Renji. Máme práci!"zavolala Saya a ukázala na zvonící mobil.

A takto tragocky skončilo krásné odpoledna čtyř Shinigami. A co dělal Byakuya se ptáte??Tak ten celé odpoledne hledal rádio z něhož hráli skladby Kirušku, jež tam Sayuška nastražila, aby se Byaukya nenudil. Když přišli domů, zahlédli zhrouceného, rudého a spoceného Byakuyu jak lítá po domě s rukama na uších a ječí. Všichnis e začali nehorázně smát a Sayuška vyndala dálkov ovládání, ale to se namočilo, tak nefingovalo a trvalo jim 3 dny než zjistili kde se radio ukrylo. 

Nevinné Vločky

11. prosince 2010 v 19:00 | Sayuška
Menší nápad...prosím komentíky=)
Bílé vločky poletující ve vzduchu mě zbavují mého vědomí.Ležím a sleduji každou vločku která po dopadu na mou tvář se rozplyne.Můj sluch je už dávno mimo provoz a já neslyším vůbec nic.Mé oči těkají sem a tam z posledních sil a cítím jak mi ještě více rudnou.Mé srdce přestává bít jako o život ale tyto údery se stávají pomalejší,vzácnější.Ruku kterou mám položenou na ráně je celá od krve.Od mojí krve.Usmívám se a vzpomínám na mou poslední bitvu.Moje pomsta byla vykonána.Můj pohled zastřela mlha a já se vracím o několik hodin dříve.
Přicházím opatrným krokem k rozlehlé louce na kterou dopadají první vločky sněhu.Uprostřed stojí osoba mé pomsty.Na tváři úšklebek a pohrdavý výraz v očích můj vztek ještě více podnítí.Jeden krok a stojím těsně před ním.Vrah který mi zabil rodinu,přátele.Vrah který zničil můj život a životy osobám mě drahým.Jedním plynulým pohybem vytáhnu katanu a švihnu s ní jemu před tváří.Ten uskočí a vytáhne tu svou.Zablokuje můj výpad a rozesměje se."tak rychle se necháš vyprovokovat?to jsem si o tobě nemyslel"zasměje se a na mou katanu zatlačí tou svou až mě odhodí do dálky.Já se zastavím skoro okamžitě.Příroda je na mé straně a můj další útok je silnější.Mezitím padající vločky zesílí a je z toho sněhová bouře.Můj živel.Přivřu oči a v duchu žádám přírodu o pomoc.Ta mě vyslyší a bouře ještě více zesílí.Vločky se změní na jemné ostří zabodávající se do očí.On přesně ví kdo za tím stojí.Zná mě líp než já sama sebe.Je to můj starší bratr."No tak..Lisso do toho.Tu krvelačnou osobu v tvých očích jsem probudil já a taky se na ni moc těším"usmál se na mě svým starým známým úsměvem kterému jsme tolik věřila.Odrazila jsem se a máchnutím své katany jsem na něj poslala proud jehliček které ho měli rozptýlit.Udělala jsem prudkou otočku a stála mu za zády."Je konec"zašeptala jsem a v tu chvíli jsme udělala strašnou chybu.Ucítila jsem říznutí a mé svědomí začalo upadat a nastupovala má nadlidská zloba a touha zabíjet.Uchopím svou katanu a ta ze své čistotné stříbrnosti přejde v rudou barvu.Bervu krve.Olíznu si rty a svůj pohled upřu na osobu přede mnou."Zabiju tě"zasyčím a vrhnu se na něj.Jsem o hodně rychlejší,silnější a chytřejší.Můj bratr tohle čekla a uskočil.Začal mě více provokovat a má touha postupně ještě více rostla.Přivřela jsem oči a země se začínala chvět.Změnila se z bílé na krvavě rudou a má touha zabíjet byla na vrcholu.Proměnila jsem se ve vločky kroužící stále kolem nás a začala útočit.Na rukou které měli snahu se bránit proti sněhu se změnily na stroužky kterými tekla krev.Lahodná,vonící,teplá tekutina života.Krev.Zatoužila jsem vidět ještě více krve a zaútočila na nohy a obličej.Ruce už odevzdaně padly k tělu kde bezvládně viseli.Obličej mého bratra byl vystrašený a drobné jizvy zanechávájící mé druhé já mu ubírali na kráse a laskavosti."Lisso.."zašeptal a svalil se na zem.Změnila jsem se do své původní podoby a
vzala do rukou katanu.Přešla jsem k němu a nabrala pár kapek krve a olízla je.Krev chutnala jako vždy.Po smrti a zkaženosti nad vlastním svědomím."Je konec..můj bratře"usmála jsem se a katanu mu zabodla do srdce.Poté můj bratr se změnil v prach.
Ležím a vzpomínám jak krásné bylo když jsme si jako malí hráli na zahradě a jak mě učil s katanou.Poté co jsme vyrostli mi hlídal záda při misích a při různých taškařinách které jsme s ostatními prováděli.
Můj pohled s eopět rozptýlil a já viděla jak sněhové vločky padají na mou tvář a poté zůstávají nadále ve své podobě.Má tvář je chladná jako led a mé oči rudé jako krev.Na mé tváři se rozprostřel široký úsměv a mysl se začala plnit krví.Mé svědomí bylo však čisté a já viděla  sebe samu jak se blížím svižným tempem ke své rodině.Cítím maminčinu teplou ruku kterou mi pohladila vlasy a říká ať se připojím...

Vaše lehce ztřeštěná Sayuškaaa

Království naděje

8. prosince 2010 v 21:07 | Vyšinutá yaiostická jashinistka Kiruška xD |  Království naděje
Takže do Království naděje se mi přihlásili jen 3 osoby. A jsou to
Tsubaki
Hichigo
Nokorami
Takže těmto třem osobám, které mně nezavrhli a trpělivě počkali až moje hlava myslí nápad na další díl, tak těm věnuji nový dílek.
Kdo chce ještě být v KN tak ať se přihlásí. Máte na to týde. Jen TÝDEN. Pak zbytek škrtám a následující dvě kapitoli se budou jmenovat Útok! Bradavicemi prochází smrt. V těchto dvou kapitolách zabiju ti co se nepřihlásí. Co já budu psát a je to nezajímá. Takže nová kapitolka o třech kteří se zapsali bude do týdne.
Nyní jen malá ochutnávka aneb vtáhnutí zpět do děje. Bude to krátké povídání, shrnutí o tom co bylo a také co bude v příštím díle.
Takže tady to máte...na stříbrném podnose =)

Říká se jim Vyvolení. Děvět mladých lidí, jež byli nedobrovolně vtaženi do války. Devět mladých lidí, kteří byli vybráni, aby zachránili své světy. Světy v ních žijí, své rodiny, přátele. Každy z nich je jiný, má jiné schopnosti. POkud je však dokáží sehrát a secvičit budou silní. Bude to však stačit na záchrnu Vesmíru a zabití jejich nepřítele. Nepřítele jehož neznají. Bojují proti někomu o kom nic neví, je to těžký úkol. Všichni však věří, že tento úkol zvládnou. Aby se naučili něco nového jsou posláni do Bradavic. Světa, jež se jich moc nedotknul. I když jsou v tomto společenství nový, rychle si získají přátelé, respekt či lásku. Na druhou stranu je také bude provázet nenívist, závist a mnoho nepřátel, jež číhají na každém rohu.
,,Tsubakiiiiii!"ozval se veselý hlas mladé dívky po celé chodbě. Jmenovaná se otočila. Za ní letěla dívka a tmavé oči pobaveně jiskřily.
,,Co jsi zase provedla, Nomi?"zeptala se Tsubaki a podívala se na svoji kamarádku. I když obě byli  jin koleje, docela se skamarádili.
,,Schovej. Jde sem Brumbál."řekla Nomi a schovala se za svoji Nebelvírskou kamarádku. Tsubaki se podívala na ředitele a vyprskla smíchy.
,,Santameee!"zakřičel Brumbál čímž na sebe upoutal pozornost všech. Jeho stříbrné vlasy zářili všemi barvami. Obvykle střízlívý hábit byl nyní v kanárkově žluté barvě a na nohou měl proužkaté tlusté ponožky.
,,Včera jste na mně  vylila kbelík s pivem a dneska tohle."vyštěkl vážený ředitel Bradavic. Všichni smály a dívali se na ředitele.
,,Omlouvám se pane řediteli."řekla kajícně Nomi a udělala smutné oči. Samotný ředitel si povzdechl a mávnul rukou.
,,To je poslední varování."řekl Brumbál a odešel. Obě dívky se rozchechteli. V tu chvíli k ni dorazila trojice dívek.
,,Co se stalo Tsubaki?"zeptala se Hermiona své kamarádky. Tsubaki se na ni podívala a zase vyprskla smíchy.
,,,Co je ti do toho Grangerová."odsekla Nomi a zase se začala tlemit. Hermiona se podívala na Ginny s Lenkou.
,,Nomi, co jsi zase vyvedla?"zeptala se Lenka a podívala se na obě tlemící se dívky. Ani jedn az nich se nemohla přestat smát.
,,Ale to víš Brumbál."pokrčila rameny Nomi a všechny se začali smát. Na druhé straně školy se však schylovalo k boji.

,,Jsi ubohej Hichigo."řekla Kira, když dvě hodiny trénovala s Hichigem. I když byl Hichigo velmi dobrý soupeř, Kira byla vždy o krok napřed.
,,Ty jedna mrňavá."zavrčel Hichi a znova na Kiru zaútočil. Kira se mu vyhnula, ale nezaútočila na něj, jak předpokládal.
,,Zkus se zamyslet. Zkus myslet, když bojuješ."řekla Kira tiše. I přes její tichý hlas ji slyšel. Zastavil se a díval se na ni.
,,Nemusíš mi radit, zvládnu to i bez tebe. Prcku."poznamenal výsměšně Hichi. To jak ji oslovil Kiro namíchlo, ale nadela to na sobě znát.
,,Hlídej si záda."ozval se za Hichim veselý hlas. Před ním stála dívka a její smaragdov oči se leskly šibalstvím a veselostí.
,,To bylo nefér."zabrblal Hichigo a začal svoje útoky věnovat Saye. S tou měl svůj boj vyrovnanější. Kira se na ně dívala a občas jim radila.
,,Zmlkni, prcku. Nekecej mi do boje."řekl Hichi a posměšný hlas se rozlehl po místnoti. Kira zaútočila na Hichiho. Někdo byl však rychlejší.
,,Neříkala jsi, že máš u boje myslet."ozval se jiný výsměšný hlas. Jeho majitel držel Kiře hůlku pod krkem. Ta se prudce otočila a mladíka odkopla.
,,Nenaparuj se Malfoy."řekla Kira a dívala se jak se zastavil, až o stěnu. Z úst mu vytekl pramínek krve a Saya se usmála.
,,Jdu na večeři, čau."rozloučila se Saya s ostaními. Kira se jen jemně usmála a podívala se na Hichiga, jež byl unavený.
,,S takovým prckem se nebudu zahazovat."řekl Draco a Hichigo se uchechtl. Tohle vyprovokovalo už i Kiru.
,,Máš pravdu. Malá, plochá, a hraje si na chytrou."řekl Hichi a Draco se zasmál. Když zahlédl Kiřin obličej, tak raději vycouval z místnosti.
,,Drž hubu."zvrčela Kira a tentokrát to byla on kdo zaútočil. Hichi se usmál a začali spolu bojovat, i když byla Kira naštvaná, dokázala se ovládnout. Hichigo zase prohrál. Ale další rýpavé poznámky si pro sebe nenechal.

Saya šla riše po chodbě. Nikdo tam nebyl, slyšela jak její boty klapaly po chodbě a tiše si k tomu zpívala svoji oblíbenou písničku. Najednou ucítila jak ji někdo strčil a ona se skutálela do místnosti vedle níž procházela.
,,Au."zamumlala a zaslechla jak někdo zamknul dveře. Rychle se k nim vydala, ale zjistila, že se nemlže dostat ven.
,,Ty idiote, jen počkej až se mi dostaneš do rukou."zahulákala Saya naštvaně. uslyšela jen tlumený smích.
,,Takže jsem tu zkejsla přes noc."zamumlala si Saya pro sebe. Posadila se na okno a začala pozorovat noční oblohu. V tu chvíli se ozvalo jak cvaknul zámek a do dveří vešel....

Kdo je Sayin zachránce??
Kdo ji tam zamknul??
Jak se oné osobě posmtí Tsubaki??
Proč se Nomi pohádá s Hermionou??
Čím Hichigo naštve Kiru, že ztratí svou schopnost sebe ovládání??
Jaké to bude mít následky??

To vše a možná ještě víc v další kapitole Jsme rozdílní a přesto stejní.

Takže kdo se chce zapsat, tak ať se zapíše nebo nemilosrdně KILL

Vaše Kiruška =*

Není fotbalista jako fotbalista

1. prosince 2010 v 13:53 | Shiroi Kira Leen |  Jednorázovky
Jedna projížďka kolem fotbalového hřiště, kde trénují ti naši neskutečně namyšlení fotbalisti a je z toho malá jednorázovka =)

,,Je to opravdu nutné?"zeptala se mladá díval své sestry, jež stála před zrcadlem a ličila se. Její sestra ji nechápala.
,,Jo, je a taky by jsi se měla upravit."poradila ji druhá dívka a ta mladší se na sebe podívala. Měla na sobě červeno černý prožkouvaný poluver, k tomu džínové tříčtveťáky, dlouh vlasy měla jen rozpuštěné a rozčesané.
,,Co se ti nelíbí, barbíno."obořila se menší na svoji sestru. Ta na sobě měla top s výstřihem, jež si mohla v rámci svho hrudníku dovolit a k tomu bermudy, jež ukazovali její štíhlé nohy, vlasy si sepla doslušivého falešného culík a lehce se na líčila.
,,Kiruško, klid."řekla starší z obou dívek. Kira se na svvoji sestru podívala a obě si vzali brusle a vyšli před dům.
,,Hurááááááá a jde se."výskla starší z dívek a její sestra jen zavrtěla hlavou, nechápala proč má takovou radost.
,,Zklidni své nadšení Sayako."pronesla Kira svoji oblíbenou(hlavně pořád užívanou xDD)větu, Saya se na ni podívala zasmála se.
,No tak Kiro, jedem."řekla Saya a obě dívky vyrazili, Kira miloval jídu an bruslích, stejně jako Saya, Kira nasadila ostré tempo, užívala si vítr ve vlasech.
,,Honem, Nii-chan."popohnal saya svoji sestru, obě si uklízeli brusle do skříněk a hnali se na tribuny, Saya se ráda koukala na fotbal.
,,Jak tě to může bavit."řekla Kira a znuděně poorovala hru. Podívala se na svoji sestru, jež pozorovala stříbrnovlasého střelce.
,,Tak se na něj podívej."vzdychla Saya a ukázala na střábrnovláska. Kiru spíš zaujal chlapec, bežící na opačné straně hřiště.
,,Stejně je to nuda."prohlásila Kira a znuděně pozorovala zápas. Když tu se ozval ostrý zvuk píšťali, a Saya se podívala do hřiště.
,,Je tu někde zdravotník."ozval se trenér a podíval se do prořídlého hlediště. Saya se s prosícím pohledem podívala na Kiru.
,,Prosím."zašeptala Saya, doufajíc že se bude moc seznámit s fotbalistou. KIra se na ni podívala a protočila panenky.
,,Jo tady jsem."řekla Kira a sešla z hlediště dolů, kde se na ni trenér zvláštně podíval. Byla malá a vypadala mladší, něž byla.
,,Umíte něco?"zeptal se jí a Kira se na něj nepříjemně až chladně podívala. Vešla dovnitř a podívala se na trenéra.
,,JInak bych tu ani nestála. "oznámila mu Kira příkře. Došla k zraněnému, byl tu ten chlapec jež se jí zalíbila. Klekla si k němu.
,,Au."syknul a Kira se na něj zkoumavě podívala. Pozvedla jedno obočí a podívala se na něj, měl ty nejhezčí oči jaké kdy Kira viděla.
,,Ty my pojď pomoct."řekla Kira a ukázala na stříbrnovlasého chlapce. Ten si povzdechl, ale jakmile zahlédl Kiřin obličej nedovol neposlechnout.
,,Vem mi věco a pojď sem Nii-senpai."řekla Kira a její sestra, seběhla rychle ze schodů a podala své sestře její batoh.
,,Vezměte ho a odvěďte na ošetřovnu."přikázala jim Kira a oni oba pomohli zvednout se chlapci a odnesli ho na oštřovnu.
,,Ven."řekla Kira a Saya se podívala na svoji sestru, ta za nimi zavřela dveře. Saya si povzdychla a podívala se na stříbrnovlasého chlapce.
,,Jmenuji se Hitsugaya Toushiro."představil se Saye a ta zrudla. Usmál se na ní a ona na něj taky(ach jak sladká scénka xDD).
,,Sayako Lawliet, ale Saya postačí."zašeptala a pousmála se. Než se nadála políbil jí a zase zmizel na hřiště. Saya tam stála jako v tranzu, vypadala jako sfetovaná.Saya si šla zase sdnout na tribuny a Hitsu na ni mrkl. Usmála se na něj a začala pozorovat hru, spíše pozorovala jen Hitsu, který ji před chvilkou políbil.
Na ošetřovně:
,,Teď sebou necukej."řekla Kira a podívala se na mladíka. Ten si ji prohlédl a dělal, že ji vlastně neposlouchal, což Kiru nezajímalo.
,,Au."zaúpěl a Kira se pousmála. Přesně tohle čekala, že udělá, když ji zase neposlouchal. Škubl sebou a Kira myslela, že mu jednu natáhne.
,,Necukat, řekla jsem."zavrčela a podívala se na něj. Zaujali ji, jaho čokoládově-zlaté oči, byli to ty nejhezčí jaké kdy viděla.
,,Víš jak to bolí?"utrhl se na ni a ona ho spražila tím nejchladnějším pohledem, jaký uměla a ona se na ni podíval.
,,Nejsem ty, abych musela padat."poznamenala ironicky a on se na ni podíval, ta holka se mu líbila, už od doby co začala chodit, se svou sestrou na fotbal.
,,Proč, jsi tak nepříjemná?"zeptal se jí a ona se na něj podíval, on mezitím hodnotil její postavu, musel uznat, že se mu líbí.
,,Nesnáším namyšlený fotbalisty."oznámila mu a otočila se k němu zády, čímž měl možnost, zhodnotit ji i z druhé strany.
,,Já tady, ale žádnýho nevidím."řekl jí a ona se na něj otočila, usmál se na ní a ona se otočila,. zpět, aby neviděl, jak zrudla.
,,Ale já jo, je vysokej s čokoládově-zlatýma očima."řekla mu a hledala potřebné věci. Pousmál se a čekal až přijde blíž.
,,Já nejsem namyšlenej, jinak jmenuji se Renji."řekl a podíval se na ní, vzala si potřebné věci a položila si je na stůl.
,,Sundej si triko."řekla mu, což on splnil s radostí. Když se na něj podívala, ztuhla a trošku zčervenala, tohle nečekala.
,,Copak, řekneš mi svoje jméno?"zeptal se jí a s úsměvem na rtech ji pozoroval. Hodila po něm chladný pohled.
,,A co je tobe do toho."utrhla se na něj a pousmála se. Podíval se do jejích očí, které ho tolik uchvacovali, tmavé vlasy, které toužil pohladit.
,,Vsechno princezno."řekl a chytl ji za ruku. Přitáhl si ji k sobě. Něžně ji políbil, KIra se lekla avšak jeho polibek opětovala. Přitiskl si ji k sobě a vášnivě ji líbal. Pohladil ji po krku a výskal její vlasy.
,,Nii-chan."otevřela dveře Saya a podívala se na svoji sestru. Vytřeštila oči a rychle vycouvala ven, Kira se odtrhla od Renjiho.
,,Proboha co jsem ti udělala, ježiši to jsem nebyla já."panikařila Kira a lítala po oštřevně jako ten největší blázen.
,,Sakra, co já to dělám, vždyť to nejde, ne to jsme nebla já, to byl chvilkový výpadek."plašila a pořád lítala po ošetřovně.Renji ji chytl za ruku a znova ji políbil, jeho polibek opětovala, odtáhl se od ní a podíval se jí do očí, stejně jako ona jemu.
,,Asi to nejsi ty, asi jsi něžná a milá, když tohle děláš, princezno."zašeptal, ani jeden z nich nevěděl, že Saya je za dveřmi a poslouchá je.
,,Tam bejt tebou tak nechodím."poznamenala Saya, když uviděla Hitsu, jak chtěl jít na ošetřovnu, za svým kamarádem.
,,A to jako proč?"zeptal se jí a Saya potichu pootevřela dveře, Hitsu do nich nenápadně nakoukl a zase rychl uskočil pryč.
,,Super, a jak já se dostanu domů."zamrmlal Hitsu a podíval se na Sayu, jež právě pozorovala zem, která ji přišla navýsost zajímavá.
,,Nechtěla by jsi někam zajít?"zeptal se jí a podivil se nad tím, čím pa je tam zem tak moc zajímavá, že ji pořád pozoruje.
,,Proč, ne."řekla a zvedla hlavu, Hitsu se na ni podíval. Saya se podívala do jeho tyrkysových očí a zamilovala se do něj ještě víc. Zašli spolu do parku a poté do se procházeli ztichlími nočními ulicemi, došli až k Sayině domu.
,,Sayo."zašeptal Hitsu a naklonil se nad ní. Lehce ji políbil. Vyjukaně se na nj podívala a on vzal její oblečej do svých dlaní a podíval se jí zpříma do očí. Znova ji políbil, nyní však vášnivěji, vzdychla a lehce pootevřela rty. Zajel svým jazykem do jejích úst a začal si s ní hrát. Přitiskl ji na zeď a hladil ji po zádech. Ona mu začala výslat vlasy, přitiskla se k němu.
,,Tak pozítří."řekl a odešel. Saya tam stála jako v tranzu. Vešla domů, kde její sestra seděl v obýváku a něco si četla.
,,Ahoj Nii-chan."řekla ji Saya, která byla ještě pořád nadopovaná polibky, od Hitsu. Její sestra se na ni podívala.
,,Ahoj."řekla jí chladně a Saya si k ní přisedla na sedačku. Kira se na ni chladně podívala. Saya se usmála a čekala co z vypadne z její sestry,
,,Co na mně tak civíš?"utrhla se na ní Kira. Saya se zasmála, tak tohle byla její sestřička jako dneska odpoledne.
,,Copak nějaká chladná."řekla Saya a Kira na ni vrhla další ledový pohled, při kterém se Saya musela pousmát.
,,Já jsem taková."oznámila ji Kira příkře. Saya se začala smát a nevěřila vlastním uším, tohle byla ta stejná osoba jako odpoledne.
,,Odpoledne to tak nevypadalo, ste se tam vykusovali dost vášnivě."prohlásila Saya a její sestra zrudla rozpaky.
,,No....já....no....víš."začal koktat Kira, byla červená, z čehož měla Saya nejvetší srandu. Dívala se na svoji sestru.
,,Přiznej si to sestřičko zamilovala jsi se."řekla ji Saya a podívala e n Kiru jejíž obličej si držel stále rudou barvu.
,,Ne, tak to není."vyhrkla Kira a Saya se při pohledu na ní musela usmát, jinak by se začala tlemit na celý kolo.
,,Přeci se nebojíš lásky."řekla Saya podívala se na svoji sestru.,,Ne každý fotbalista je namyšlenej."řekla Saya podívala se na svoji sestřičku, jež pozorovala temnou noční oblohu posetou hvězdami.
,,Možná máš pravdu, možná se asi bojím."přiznala Kira a pořád se dívala na hvězdy, její myšlenky se točili pouze kolem jednoho člověka.