Září 2010

Život...a Smrt

28. září 2010 v 18:00 | Sayuška
Doufám že se vám bude líbit,není to nic s Anime ale o upírech...=)
doufám že mi to alespoň okomentujete...

Stojím proti člověku který mi zničil život.Vlastně není to člověk...je to zrůda-upír.Přeměnil mě a já posledních pár let strávila tím že jsem trénovala a sílila.K tomu ještě sbírala informace o tomto nenáviděném upírovi.Zabil celou mou rodinu pro svoje potěšení a mě přeměnil jen kvůli tomu že jsme se mu líbila.Teď tu stojím před ním a mé oči se fialově lesknou a září.Přišla jsem si pro pomstu...kterou hodlám splnit.
"Takže jsi přišla?pro mou smrt?Nebuď směšná"ušklíbl se na mě a zhluboka se napil ze sklenky.Já ho jen propalovala nenávistně očima."přišla jsem si pro tvojí smrt a nedovolím aby ses mi vysmíval do obličeje"oznámila jsem mu a vmžiku jsme mu vyrazila sklenku z ruky a práskla s nim o stěnu.On mě však odkopl a já se zarazila až o stěnu kde se na mě sesypalo sklo.Vyhrabala jsem se z toho a zjistila že má ze mě jenom legraci.Nadechla jsme se a přivřela oči.Překvapeně se na mě zadíval a já se usmála.Byla jsem jiná než ostatní upíři.Vlasy se mi prodloužily a z černé barvy přešly do tmavě-světle modré.Oči jsme měla ještě více fialové a zařily mi."co jsi?ty nejsi normální upír"zeptal se mě překvapeným hlasem a prohlížel si mě."to co jsme není důležité...důležitá je jen tvá smrt"řekla jsme chladným hlasem a poslala ho k zemi pohledem.Přistoupila jsem k němu a sledovala jak se v křečích válí a na jeho oblečení se navaluje stále více a více prachu ašpíny.Lehce jsm se usmála a otevřela oči.V tu chvíli mě držel pod krkem a jeho krvavé oči s ena mě dívali s odporem."ty nejsi ani upír...jsi jen špína,hříčka přírody"vyplivl na mě ten kretén a já se na něj usmála aby neviděl že tohle mi vždycky ubližuje.Ucítila jsme jak zvyšuje sílu stisku."Tohle je tvůj konec,zrůdo"zašeptal a než mi stačil utrhnout hlavu,mým tělem projel elektrický náboj který mu spálil ruku."nemyslím si"poznamenala jsem a dívala se jak se zvedá ze země."ty svině"zašeptal a já udělala krok do strany aby se mohl rozsekat o stěnu.Chytla jsem ho za rameno,a přehodila na druhou stranu.Skončil na druhé straně obývací pokoje.Přišla jsem k němu a zvedla ho."Jsi starší než já,ale jsi slaboch...má vůbec cenu tě zabít?jsi jako malej kluk kterej si o sobě myslí moc"s tím jsem prohodila oknem a rozeběhla jsem se také ven.Utrhla jsem starý kus dřeva a přišla jsem k němu.On jen ležel...nemohl se hýbat.
"řekni mi,proč jsi zabil mojí rodinu a mě nechal žít"zeptala jsem se ho a přiložila mu na srdce dřevo."měli báječnou vůni a chutnali opravdu skvěle"křivě se usmál a ve mě se vzedmul vztek.Ubalila jsme mu jednu pěstí a zeptala se ho znovu."proč jsi mě přeměnil?""nemohl jsme tě zabít...nešlo to,pokaždé když jsme se snažil ti vysát krev...nešlo to,bylas jiná a proto jsem tě přeměnil...dá se říct jen z rozmaru"pohnul hlavou a já měla ještě větší vztek.Zvedla jsem ten kus dřeva a zabodla mu ho do srdce.Poslední výdech a on zůstal na zemi mrtvý...jakoby vysušený.Zvedla jsem se a pohodila hlavou.Tělo přede mnou začalo hořet a nakonec nezbylo nic,jen popel.Otočila jsem se a odešla.Šla jsem celý zbytek noci a svou rychlostí jsme došla až na své oblíbené místo na skále."vrátila ses"zašeptal mi do ucha můj milovaný hlas.Já se jen otočila a objala dotyčného.Jeho černé oči s ena mě dívali s láskou kterou jsem cítila já k němu."miluji tě"zašeptala jsem a políbila ho.On můj polibek opětoval a východ slunce ten den byl nádherný. 

Takže tohle byl takový nápad...
Vaše Sayuška

Ohňostroj

26. září 2010 v 22:01 | Shiori Kira Leen |  Jednorázovky
Tady je maloá jednorázovka na odlehčení
Pls komenty

,,Pospěš si Sayao!"zavolal kira na svoji sestru. Obě se připravovali na dnešní slavnost. Měla to být velká akce.
,,Už jdu."řekla Saya a vyšlaven z pokoje.Měla na sobě tmavě modré kimono s hezkým černým vzorem. Pod prsy měla pěkný černý pásek se zelenými květinami a v dlouhých rozpuštěných vlasech měla zelenou čelenku. Na krku se jí houpal přívěšek, od jejího milovaného. Moc jí to slušelo.
,,Ty jo ségra, jsi moc hezká."řekla pochvalně Kira. Saya se usmála a otočila se o 180 stupňů a Kira se zasmála.
,,Tobě to taky sluší Nii-chan."řekla Saya podíval se na svoji sestru. Ta na sobě měla sněho bílé kimono s lehkým růžovým vzorem. Pod prsy měla rudou jednoduchou mašli a ve vlase měla mdorou čelenku, jež ji ladila k očím.
,,Tak jdem."řekla Saya a obě dívky vyšli ven. Už se setmělo a nebe bylo poseto jasnými hvězdami. Kira se podívala n oblohu, což její sestra zaznamenala.
,,Nad čím přemýšlíš?"zeptala se jí. Kira se na ni otočila a lehce se usmála a znova otočila hlavu k nebi.
,,A nad čím ty?"zeptal se ona. Saya se pousmála, její sestra vždycky věděla na co se jí zeptat, ale takovou ji neznal. Obvykle byla chladná jako led. Ale teď se i usmála.Přesně věděla kvůli komu se usmála.
,,Nad Hitsu. To ti mohlo dojít."řekla se smíchem. Bylo jasné, že to její sestra věděla. Vždyť to ona byla tady kapitánem.
,,Co naděláme, nejsou tu. Tak jdeme ať nemeškáme začátek."řekla Kira odvrátila pohled od hvězd.
,,Jo jdeme."řekla Saya a rozešli se k místu kde to mělo všechno propuknout. Byla to oslava ukončšní školního roku na akademii. Závěr toho všeho byla soutěž ohňostrojů. Byli tři. Tři divize a každá z nich udělal jeden ohňostroj a pak se hlasovala který byl nejlepší.
,,Těšíš se?"zeptala se Saya své sestry. Ta se na ni podívala a odvrátila pohled zpět na cestu, po níž obě kráčeli.
,,Jo těším."řekla a v tu chvíli došli na místo. Přišli akorát bylo několik minut před půlnocí a o půlnoci to mělo celé propuknout.
,,Tak vás tu všechny vítám a doufám, si to tu dneska užijete."ozval se z mikrofonu veselý hlas Soi Fong.
,,A nyní je tu první ohňostroj od 11.divize. Odpálí jej Zástupce kapitána Yachiru."řekla Soi a předala mikrofon Yachiru.
,,Je tu náš ohňostroj, tak si ho užijte!"zakřičela Yachiru do mikrofonu a začala odpočítávat, celé publikum odpočítávalo s ní. Pak už všude začali bouchat rechjtle a ostatní technika. Bylo to veliké a hezké.
,,Takže je po prvním ohňostroji a musím říct, že byl dobrý. Teď si dáme deset minut pauzy a pak přijde druhý ohňostroj."hlásila Soi. Saya s Kirou se zvedli ze země šli si pro džus.
,,Jak se vede děvčata?"zeptal se jich již trochu připitý Kenpachi. Sestry se zasmála a raději šli dál, protože o kus dál se začali tlemit naplno.
,,Tak a je to tu."řekl Soi do mikrofonu a všichni se podívali směrem k pódiu na kterém stála. Za ní stála kapela, jež tiše hrála hudbu.
,,Tak je tu druhý ohňostroj od 13.divize."řekla Soi a všichni sledovali jak si kapitán ukitake vzal mikrofon.
,,Je tu náš ohňostroj. Tek se všichni pozorně dívejte."řekl odklopýtal z pódia. I on byl mírně připitý. Vzal si do ruky pivo a spustil druhý ohňostroj.
,,Ségra ty brečíš."zeptala se Saya své sestry, jež měla v očích slzy. Pomalu jí začaly stékat po obličeji.
,,Ne nebrečím."řekla a otočila se k ní zády. Slzy jí stékali po obličeji.Saya se divila, takhle ji ještě nikdy neviděla.
,,To je poprvý co tě vidím brečet."řekl saya a objala svoji sestru kolem ramen a ona se na ní otočila.
,,Ale já nebrečím, jen. Mno-to-mno-to dělá ta alergie."vyhrkla a Saya se začala smát. Kira se usmála taky.
,,Neboj budou v pořádku."řekla Saya a tím dodala své sestře určitou dávku odvahy přestat brečet. Obvykle silná osobnost, která nikdy nebrečí, to je Kira, ale jakmile v tom jede jedna osoba, je z ní ten nejcitlivější člověk na světě.
,,Tak to je konec druhého onňostroje. A musím říct že tento byl mnohem větší. Takže dalších deset minut přestávka a pak tu bude třetí a poslední ohňostroj.
,,Hele Nii-chan nejdeš se mnou pro džus??"zeptala se Saya své sestry. Ta jen beze slova přikývla ašla za ní.
,,Dva džusy."zahlásila Saya a paní jí podala dva kelímky s broskvovým džusem. dívky se rozhodli projít.
,,Ty jo ta cesta je nějaká dívná."prohlásila po chvíli chůze Kira a Saya se zasmála.
,,To je tím, že jde po trávě a ne po cestě."řekla jí Saya dusíc se smíchy.
,,Aha a kde je cesta?"zeptala se pitomě. Byla to taková hra. Blbli takhle obvykle.
,,Na pravo."řekla jí Saya, jež se pořád dusila smíchy.
,,A kde je pravá?"zeptala se Kira se šibalským úsměvem na rtech.
,,Tam kde máš palec na levý straně."odpověděla jí Saya a to už se obě roztlemili na celé kolo, ale o už museli běžet, protože měl být poslední ohňostroj.
,,Tak a je tu třetí ohňostroj. Tentokrát od 8.divize."řekla Soi a už bylo vidět, že pila alkohol, a to docela dost.
,,Ahoj. Náš ohňostroj bude největší a také nejdelší, tak si jej užijte."zakřičel do mikrofonu Kyouraku. Všichni zatlekali a ohňostroj pomalu začal.
,,Hitsu co tady děláš?ůzešeptal Saya a její sestra si jí nevšimla. Byla příliš zaměstnána pozorováním oblohy čekáním na ohňostroj.
,,Přišel jsem za tebou."řekl jí Hitsu. byl trochu poškrábaný, ale jinak v pořádku. saya se na něj usmála políbila jej. Líbali se celý ohňostroj.
,,Copa děláš, zlato."zašeptal hlas za Kiřinými zády. kira se otočila a její oči spatřili toho koho tolik milovali.
,,Renji,jsi v pořádku?"zeptal se ho starostlivě a obrátila se k němu. On ji objal.
,,Jsem neboj se."řekl jí něžně a políbil jí.

End

Arigato Gozeinmasu-Výročí Nii-chan a Nii-senpai

12. září 2010 v 17:32 | Sayako |  Naše Keci XD
Tak tímhle bych chtěla poděkovat všem našim Zlatíčkům jak vám říká má sestřička za přání k mým narozeninám.
Svojí Nii-chan bych chtěla tímhle poděkovat za všechno co musela pro tenhle víkend-společný udělat...
Na Kirušce(Terííí) mě fascinuje to že já jsem si něco přála a ona se snažila udělat pro to maximum...Jsem ráda že tě mám a že jsi tu pro mě.
Jsi druhá půlka mne a tak máš všechno co já ne..
Za společně strávenou sobotu bych ti chtěla poděkovat.
Zůstaň taková jaká jsi...rozumná a spolehlivá osůbka která mě má vždy pod dozorem a sklidňuje mé nadšení pro vše a tvůj střízlivý názor na vše beru jako rozhodující...tedy skoro vždy..xD
Tak a teď bych se chtěla dostat k druhé věci.
Já a moje Nii-chan tohle září slavíme výročí našeho přátelství...
Je to už 10 let od té doby co jsme se potkali...
Můžou za to dvě osoby které mám ráda...a jsou stále mými přáteli..
Za těch 10 let  jsme si užili spoustu legrace,smíchu a našli si nové přátele...ale také jsme si prožili hádky a někdy taky lítali facky...Slz jsme prolily snad litry..xD ale to nemění nic na tom že ty jsi moje milovaná kamarádka,moje sestra,dvojče,prostě půlka mě samé...
Mám tě strašně moc ráda a nedá se popsat jak..spíš by to mělo znít ode mě takhle:Miluju tě Nii-chan ale nejsem lesba..xD
looooooooooooooooooooooool
tak tenhle obrázek je pro tebe Kiruško:-*

Tvoje i Vaše Stále se smějící Smíšek Sayuška :)

Nii-chan

8. září 2010 v 19:31 | Shiroi Kira Leen |  Oznamy/Omluvy
Takže dnes je 8.září. Pro někoho obyčejné datum, ale pro mně tedy ne(kdyby ano, tak jsem mrtvá xDDD) Nu jak vám to jen sdělit, nějak šetrně, aby jste nechytili infarkt xDD


Moje Nii-chan slaví narozeniny!!!


Je jí sladkých 16 let a já ji tímto přeji všechno nejlepší, hodně štěstí zdraví a podobných kravin co se přejí, prostě aby to byla pořád moje milovaná sestřička, kterou mám nade všechno ráda a kterou bych nikdy neopustila. Bez ní bych byla jen jedna půlka a tak jsme ráda, že tě mám a chci, aby jsi byla šťastná a pořád ta moje milovaná setřička. Ať se jí v nové škole daří  anemá tam takovýho idiota jako já a ať je pořád takový smíšek a sluníčko, prostě stejná.
Jedním slovem Nii-chan, víc se snad ani říct nedá. Takže, ať jsou tu pořád ty naše pokecy, slovíčka(víš jaká),výbuchy, ale i ty smutný chvíle, slzy a prostě období, kdy se opřeme jedna o druhou. Jsi prostě moje sestřička a zlatíčko v jednom.
A písnička jako dárek xDD

A jako další dárek, jsem ti našla pár obrázku Shira-chan xDD
Shiro

Shiro


Shiro

Tak krásné narozeniny a oslavu si tak uděláme, nevím sice , kdy ale ona bude, jasný xDDD

Tvoje střelená a chvílemi i chladná Nii-chan Kiruška(Terezka)

Šikana aneb co Kiřiny nervy vydrží

8. září 2010 v 18:00 | Sayako |  Jednorázovky
Když jsme byli o prázdninách na Chatě napadla mě tato povídka,tak doufám že se bude líbit=)

"Kiro,oni přijeli na motorkách"hlásila jsem své sestře,jakmile jsme se dostala k oknu v šatně."já vím"odpověděla Kira a společně jsme pozorovali houfy dívek kolem našich kluků."pojď Sayo"zavelela Kira a já zůstala stát na místě."jdu zadním východem Kiro"odpověděla jsem nejistě a na sestru se radši ani nedívala."Sayako,ne"zvýšila hlas Kira."promiň Kiro ale ty holky by mě ukamenovali"ospravedlňovala jsem se a pomalu couvala k chodbě která vedla ke zmiňovanému východu.
"děláš dobře,když se před školou neukazuješ se svým přítelem"dveře u východu zatarasila vysoká,ramenatá postava Reina.Z tohohle kluka mám větší respekt než ze své sestry.S hanbou musím říct že si mě vzal na mušku a šikanuje mě už pár měsíců.Nikomu jsem to neřekla jelikož umí tenhle kluk dokonale vyhrožovat a já mám prostě strach."rozejdi se s ním"z mých úvah mě probrala tato věta."co..cože?"špitla jsem."tys mě neslyšela?!rozejdeš se s ním"zvýšil hlas a rukou mě uhodil zezadu do hlavy.Srazil mě k zemi a odešel.Z očí se mi vyhrnuly slzy které jsem rychle setřela,jinak by to všichni viděli.Zvedla jsem a zasyčela jsem bolestí."au"zašeptala jsem a vyšla ze dveří.U schodů jsme zvedla hlavu a dívala se na vysoukou postavu Hitsugayi.
"Kde máš ségru Kiro?"zeptal se Hitsugaya poté co se Kira přivítala s Renjim."ten zbabělec šel zase zadním východem"hodila Kira slova na Hitsugayu,který položil helmu od motorky a řekl"pohlídej mi motorku Abarai"poté odešel k zadnímu vchodu.
"Promiň Hitsu"řekla jsem a snažila jsem se přes bolest hlavy usmát."zase jsi šla zadním vchodem"usmál se na mě mým milovaným úsměvem."nechci aby mě holky nenáviděli"ospravedlňovala jsem se."proč?"zeptal se a vzal mě do náruče."protože se všem líbíš stejně jako Renji"objasnila jsem mu to a pak jsme nějakou chvilku nemluvily jen se líbali.Společně jsme se celé odpoledne projížděli na Hitsovo motorce a prostě zažily jsme to nejhezčí odpoledne.Cítila jsme že se s ním nemohu rozejít ale musím to udělat.Jenomže jakmile jsem se mu podívala do očí nedokázala jsem to.Miluju ho a tím se nic nezmění.
"od teď nebudeš s ním chodit ze školy a řekni mu ať tě sem nevozí"tak zněl další verdukt po týdnu a já se cítila ještě hůř.Od té doby jsem ze školy utíkala dříve s výmluvou že ráda chodím sama.Ráno to bylo horší ale nějak jsem to zvládala.Všem třem to bylo divné a Kira do mě neustále hučela.Já jí stejně odporovala a nic jí neprozradila.Cítila jsem jak je Hitsugaya čím dál víc nešťastnější a Renji nebyl stejně veselý jako vždy a spíše mě jen obcházel a vždy se na mě podivně díval.
"Sayo jdeš se mnou,kluci přijedou na motorkách"nachytala mě další den Kira a já neměla šanci utýct."dobře"špitla jsem a šla za ní se sklopenou hlavou.Mezi kluky kteří postaváli kolem a nepřátelsky se dívali na ty dva byl i Reino.Přimhouřil oči a zlověstně se usmál.Ukázal zaťatou pěst a já se přikrčila.Věděla jsem že jestli půjdu ještě někdy do školy,nepřežiju to.To že kluci dnes přijeli oba dva mělo prostý důvod.Šli jsme do knihovny a když jsem se ptala proč i já,Renji mě zvesela objal volnou rukou a odpověděl že "si chci zopakovat naše společné odpoledne a taky začínáš být den ode dne bledší" tím mě dokonale dostal.Oddělila jsem se od nich a zašla do oddělení s romantickými příběhy.Všechny vždy končí svatbou,některé i děťátkem.Jak směšné,ušklíbla jsem se vše nemůže skončit dobře.Druhý den jsem odešla brzo ráno a sedla si na vlak který mě zavezl do středu města.Cítila jsme že mě někdo sleduje.Jednou jsme zaběhla do uličky tak šikovně že jsem poznala Renjiho červené vlasy.Zatnula jsem vzteky zuby.takže mě sledují,fajn usmála jsem se a vydala se do prvního obchodu který byl poblíž.Celé dopoledne jsem trávila nakupováním ale Renji jako sledovací pejsek byl nesetřesitelný.Právě jsem se probírala šaty když jsem zachytila světlé vlasy.Otočila jsem se a vedle mne stál Hitsugaya se zamračeným výrazem."pojď se mnou Sayo"promluvil vážným hlasem a já jsem radši šla.Došli jsme k nám domů a v křesle seděla zamračená,naštvaná Kira."sedni si Sayo"řekla a já si sedla."kdo tě šikanuje?"pokračovala tvrdým hlasem.Já sebou trhla a pokusila se o úsměv."nikdo"špitla jsem."nelži mi!"zvýšila hlas a já se jí jen bezmocně dívala do očí.Do mých očí se nahrnuly slzy a rozbrečela jsem se."jo šikanuje"vykoktala jsem to ze sebe."kdo to je"zeptala se znovu Kira."Reino"řekla jsem nenáviděné jméno a Kira se narovnala."já ho zabiju"procedila mezi zuby a chladný hlas Hitsugayi to zamítl."Kiro to já si ho podám a nechci slyšet žádný námitky""Hitsugayo jdu s tebou,taky si chci do něčeho bouchnout a ty Miláčku nikoho být nebudeš my si s tím poradíme"usmál se na Kiru Renji."renji"procedila mezi zuby Kira."je to moje sestra"dokončila."jo ale ty si moje a navíc holka my si s Hitsugayou poradíme že?"usmál se na Hitsugayu."jo"přikývl Hitsu a přišel ke mě.Kira s Renjim odešli ven a Hitsugaya se posadil vedle mě."promiň že jsem ti to neřekla,měla jsem strach"podívala jsem se na něj."měla jsi my to říct,doufám že ti moc neublížil"usmál se na mne a já jsem cítila že má pravdu.Měla jsem mu to říct,měla bych klid."vyhrožoval mi,že se mám s tebou rozejít a že mě nemáš vozit do školy a ze školy,proto jsem chodila dřív z domu a pak ze školy.Bylo to hrozný ale já s ebála"šeptala jsem a stulila jsme se k němu."už ti neublíží,vysvětlím mu to"políbil mne a ráno kldyž jsem se probudila vedle mě nebyl.Vylítla jsem a v kuchyni byl lístek:"Sayo zůstaň doma,šli jsme mu to vysvětlit,nemusíš mít strach.Hitsu,Renji a Kira"
"to snad ne"zašeptala jsem a rychle jsme se oblíkla a vyrazila jsem směrem ke škole.Uslyšela jsem v jedné uličce rozzlobené hlasy a když jsem tam nakoukla viděla jsem Hitsugayu jak ho drží pod krkem a je přitisknutý ke zdi."už nikdy víc si nedovoluj na Sayu,je to moje holka a pokud ano tentokrát tě zabiju"řekl mu a pustil ho,čeho využila Kira a nakopla ho do břicha tak že sebou práskl o stěnu."Je to moje sestra a dovolil sis hodně už jenom tím že dejcháš stejnej vzduch jako ona"řekla mu a nakopla ho znovu.Renji ho vzal,postavil a dal mu pěstí."je to moje kamarádka a tím že jsi jí ublížl,ublížil si i mě"s tím ho zkopl.Tatko se na něm střídali všichni tři a já tam stála a jen se na ně dívala.Viděla jsem jejich rozzlobené obličeje a stín smutku.Teď vím že jsem jim to měla říct.Ani jsme si nevšimla že mi tečou slzy po tváři.Když se ti tři na něm vyřádily,otočily se a všichni na mě koukali.Já se na ně usmála a přišla jsem k Reinovi."tohle jsme chtěla udělat už dávno"zašeptala jsem a jak se stěží přidržoval u zdi dala jsem mu pěstí do břicha a kopačku do brady.Složil se  a namáhavě dýchal."už z tebe strach nemám Reino,protože vím že celou dobu někdo za mnou byl,a byli to ti tři co tě takhle zmlátily"s tím jsme se na ně otočila a poděkovala jim"děkuju"Kira mě okamžitě sjela."jakto že  nejsi doma?"vyjela na mě a já s erozesmála.Hitsugaya mě objal a políbil.Renji mě objal a taky my vynadal.7
Všechno bylo zase při starém a já byla zase v pořádku.S Hitsugayou jsme kařdý den vyjížděli na motorce ven z města a já se naučila chodit hlavním vchodem a tak byli dny spestřené hádkami a škádlením

Prosím komentíky =)
Když mám dneska ty narozeniny:)

New Dess

5. září 2010 v 20:01 | Aiko Kira Leen |  Oznamy/Omluvy
Ahojky zlatíčka!
Především se vám chci omluvit, že jsme vás moc neobíhala, ale nebylo moc času, takže moc gomene. Se všemi, chchi být pořád SB a zítra vás všechny oběhnu, dneska zase nestíhám. Jaká ironie, že?
A je tu new Dess, s tím jsem se taky patlal, strašně dlouho, tek doufám, že s evám alespoň líbí, je tak sladkej, až budu asi zvracet xDDD
A chtěla bych se zeptat, kdo chce, abych pokračovala v Království Naděje, tak písne. Já jen, abych věděla, koho tam dát a hlevně kdo má zájem to číst.
A všem opožděně přeju pěkný a ne moc nudný školní rok.
Sayanora zítra
Vaše střelená Kiruška xDD
Shiro

Prázdniny Fuč!A nový školní rok před námi!

1. září 2010 v 13:26 | Sayako |  Naše Keci XD
Ahojky
Tak jaký byl první den ve škole?
Já šla dneska na střední takže samý novinky a tak...Musím říct že to bylo docela zajímavý a hlavně třidní vypadá v poho..
A jinak co prázdniny?Užili jste si je?Doufám že jo,já si je užila s tou mojí Nii-chan Kiruškou takže super =)
Tak zatím pááá
Vaše studentka Sayuška=)


loooooooooooooooooo