Nová škola aneb pátrání začíná
O 15 let později
,,Hi Barbie! Hi Ken!"začne vyzvánět po pokoji 16 leté dívky. Známá písnička od skupiny Aqua, Barbie Girl. Dívka tutu písničku nenávidí a proto, jí dokonale probudí z jejího krátkého spánku.
,,Drž hubu!"poradila mobilu, jež jí sloužil i jako budík. Zachumlal se zpět pod deku. Nechtělo se jí vztávat. Do nějakých 4 hodin do rána pracovala na probourání se do počítačů FBI. Ještě se jí to nepodařilo. Dneska se o to budou pokoušet znova.
,,Leen vstávej!"zeječel dívčin bratr. Byl o pět let mladší, ale občas by ho člověk tipoval o několik let víc.
,,Starej se o sebe."houkla na něj. Nakoukl do jejího pokoje. Když uviděl svoji sestru pořád v posteli, dal ruce v bok a tvářil se jako Bůh Pomsty.
,,No jo už jdu."řekla a vstala z postele. Oblékla si na sebe věci a vlasy si nechala rozpuštěné. Vylezla z pokoje a vzala si z ledničky jogurt ke snídani.
,,Musím, čau."rozloučila se svým bráchou o několik minut později.
,,Čau."řekl a ona zaklapla dveře od bytu. Seběhla schody dolů ke dveřím. Vyšla ven, kde svítilo sluníčko a azurově modrá obloha předpovídala krásný a teplý den. Nadechla se teplého vzduchu a svižným krokem vyrazila k autobusové zastávce. Tam dorazila právě včas. Nastoupila do autobusu a jela ke škole.Ke škole, kterou měla navštěvovat další 4 roky.
Když vešla do třídy upřelo na ní dvacet lidí své zvědavé oči. Došla k poslednímu volnému místu, kde seděla jen jedna dívka.
,,Můžu?"zeptala se. Měla tmavě hnědé vlasy, protkané rudými pramínky. Vypadala mile, ale naučila jsem se nedávat na první dojem.
,,Jasně."řekla a Leen si sedla. Seděla blíž k oknu. Přímo před ní seděla dívka se světle hnědými vlasy a zelenýma očima. A vedla ní seděla malý chlapec, s krátce střiženými vlasy a ofinou nagelovanou do nebe.
,,Jak se jmenuješ?"zeptala se jí dívka,jež vedle ní seděla a oba její spolužáci z přední lavice se otočili.
,,Jsem Kiarleen Lawliet, ale říkej mi Leen. A ty?"zeptala jse se jí. Mile se na mně usmála. Líbilo se jí tady, čím dál míň.
,,Jsem Joanna Nolluri.Říkej mi Jane."řekla a já jsem se snažila její usměv opětovat.
,,Já jsem Katherin Sellen. Kate."řekla hnědovláska a na všechny se vřele usmála.
,,Já jsem Daniell Hyuvally."řekl chlapec a on mi přišel v tu chvíli nejmiň sympatický. Přišlo mi jako by jsem ho už někdy viděla.V tu chvíli zavonilo a všichni se postavili.
Když konečně zavonilo, všichni se zvedli z lavic a urychleně se snažili vypadnout. Všichni si povídali. Leen si povídala s Jane, Danym a Kate. Jane se s nimi rozloučila, protože šla na vlak a ostatní na autobus. Kate s Danym a Leen se vydali směrem na bus.
,,Ahoj Kiro."řekl mladý muž. Měl blnd vlasy a podíval se na Leen. Ta právě přicházela do jejic tajné základny.
,,Ahoj Miku, něco nového?"zeptala se Mika. Ten jen zavrtěl hlavou. Kira si povdechla a vešla do místnosti, v nížbylo spousta počítačů. K jednomu z nich si sedla a nasadila si sluchátka. Začala se probourávat ochrnou FBI. Šlo to velmi pomalu. Byly na to čtyři. Už se takhle snažili několik týdnů a moc se jim nedařilo.
,,Jak se daří?"zeptal se už s černými vlasy svázanými do culíku. Měl na sobě kvádro a černé leštěné boty.
,,Moc ne tati."řekla Kira. Muž k ní přišel a políbil jí do vlasů. Ona se na něj otočila a usmála se. Podívala se na hodinky.
,,Musím."řekla a rychlostí blesku zmizela domů. Přišla domů akorát, aby nedostala vynadáno. Šla rychle vyvenčit svého hafíka a pak hned do postele.
Další dny se jí nějak nedařilo. Ve škole byla za šprta, a to jen díky tomu kým byla. Byla nadprůměrně inteligentní, v lidském svět génius. Snažila se to držet na uzdě. Docela se jí dařilo, ale i tak byla chytřejší než všichni ostatní. Pátraní po druhé prineczbě se jí pořád nedařilo. Musela ji najít. Jinak by to všechno mohlo skončit špatně.
Flashback:
,,Kiro,musím ti něco říct."začal Itachi mluvit ke své dceři. Ona na něj obrátila zrak. Podíval se jí zpříma do očí.
,,Musíš najít ještě druhou princeznu."řekl a podíval se na Kiru. Ta se udiveně podívalana něj a vykulila oči.
,,Co?Cože? Jak další copak jich je víc?"zeptala se nechapajíc situaci. Itachi si povzdechl. Tak tohle doufal , že se nestane. Doufal, že ji půjde hledat a konec příběh. Ne ona se musela ptát.
,,Měli jste být tři."řekl a tím u ní vyvolal další nechápavost. Její modré oči málem vypadli z důlků. Vůbec nechápala a štvalo, že se jí o tom nikdo ani slůvkem nezmínil.
,,To mi říkáš teprve teď po dvou letech?"zeptala se rozčileně. Když se naštvala nebylo radno si s ní zahrávat.
,,Nebyl čas a teď se s tebou nemůžu hádat."řekl a podíval se na ní. Byla pořád naštvaná, že jí nic neřekli, ale nic neřekla.
,,Tak co se stalo."zeptala se ho. Itachi si oodechl. To nejhorší měl za sebou. Posadil se do křesla a jeho dcera jej napodobila a sedla si so svého nejoblíbenějšího křesla. I když to křeslo by postařší a trošku ošuntělé, přesto ho milovala, bylo pro ní velice pohdlné a pro normální lidí až moc měkké.
,,Kdysi bylo předpovězeno, že se náš svět zhroutí a s ním i svět Shinigami. Bylo udáno, že se bitva povede i zdd na zemi. Tuto bitvu měli vést tři dívky. Ninja, shigami a jejich míšenec. Tyto tři dívky měli zničit organizaci známou jako Gang 8 Kruhů. Tři dívky. Sayako Chiaki Uchiha, Noriko Katherin Kurosagi a Aiko Kiarleen Uchiha. Tyto tři dívky mají zachránit svět. Sayako je asi mrtvá. Takže teď hledáme Noriko. Musíme ji najít."řekl Itachi a Kira se na něj dívala jako na blázna. Zavrtěla hlavou a podíval se oět na Itachiho.
,,Fajn. Pokusím se ji najít."řekla a podíval se na něj. Věděla, že to nebude jednoduché a že pátrání jim zabere několik měsíců.
Konec Flashback
,,Ach jo."povzdechla si. Už ase se nemýlila. Předpokládala , že ji hledání druhé princezny půjde těžko a že to bude trvat dlouho. Nejdříve sbírali jen nějaké ty informace. A dosud nezjistili ve své podstatě nic. Blo velmi těžké někoho hledat, když nevěděli ani jak se jmenuje ani jak vypadá. Itachi ji opravdu dobře ukryl, ale mezitím si ji vystřídalo několik lidí.
,,Tak to je smůla, že jste ji ještě nenašli."povzdechl si Itachi. Kira se něj podívala takovým zpytavým pohledem. Jakmile Itachi zachytil její pohled omluvně se na ní usmál.
,,Mno tak já půjdu. Tohle se bude stahovat ještě 9 nebo 10 hodin."řekla Kira a protáhla se. Vztala z křesla a došla si pro čaj, který ji připravila její hodná tetička. Vlastně to nebyla její tetička. Ta zemřela.
,,Díky teti."řekla, když se napila té lahody. Její čaje byli výtečné. Milovala je. Přivřela oči a nova se napila. Naplnila ji taková radost a teplo.
,,Už musím běžet."oznámila všem. Její otec k ní přišel a políbil ji do vlasů. Usmála se a už běžela pryč.
Když běžela domů, zpomalila aby jsi si tu vycházku vychutnala a co nejvíce prodloužila. Slunko už zapadalo. Běžela podél silnice. Když tu něco zahlédla. V jejíh očích se to pohybovalo pomalu, ale v očíh obyčejných lidí by to bylo ryhlé. Byla to motorka. Jela si 200km/h. Jela dál za Kirou. Jela opačnou stranou přímo do zatáčky. A pak se ozvala rána...
Co se tam stalo??
Jak to dopadne??
Jaké další tajemství svého původu Kira odhalí??
Příští dílek:
Záchrana
Prosím o kritiku. Arigato
Vaše Aiko Kira