Nešťastná láska-5.chapter

8. dubna 2010 v 8:35 | Lily |  Nešťastná láska
5.Kapitola
Nejdelší minuty v nemocnici, nedorozumnění se vyjasňují
Žádnou velkou senzaci nečekejte.:-) A prosím Gomen za chyby:-)


Stála jsem v tom pokoji a dívala se tělo muže, kterého jsem milovala. Jeho obvykle silné tělo, do něhož jsem se vždycky ráda schovávala, vypadalo nyní tak křehce. Byl bledý a vypadal úplně bez života. Byl to pro mně nový pocit. Nikdy jsem nic takového necítila. Taková směs sebelítosti, lítosti, smutku a pocitu viny, jsem ještě nikdy necítila. Bylo to takové vláštní. Raději bych tam byla sama, jen aby on tady poskakoval a byl veselý. Místo toho tady ležel a byla to moje vina. Byla jsem za všechno odpovědné. Nikdo mi nemohl vývratit opak.
Stála jsem tam před tou postelí, neschopna ničeho. Jediné co moje tělo dělalo, že dýchalo Myšlenky mi lítalo všude kolem. Přemýšlela jsem nad spoustou věcí. Nikdy, ani v tom nejhorším snu by mně nenapadlo, že byh někdy mohla prožít tohle. Že by mohl být tak nehorázně nezodpovědný a nabourat Že by byl schopen mně opustit. Tahle myšlenka, mně trápila z všeho nejvíc. Co kdyby se neprobudil. co kdyby zemřel. Byla by to moje vina. Už nikdy bych se nemohla usmát, chodit do školy, či něco jiného. Nebyla bych schopna normálního života. Ale co to byl normální život.
Pořád se mi něco míhalo hlavou a ja se nehla ani o milimetr. Marc už seděl na židl.Tvářil se ustaraně, ale vypadal klidně. Nevěděla jsem proč. Pořád to bylo takové divné Marcus byl záhadný a nebo se mi to jen zdálo. Neměl by být smutný. řejmě byl na tohle prosředí zvyklí.
Jak jsem se na něj díval, pořád jsem to nemohla pochopit Mýlila jsme se snad v něm? Nebyla to je moje zatvrzelost, že jsem v něm neviděla nic dobrého. Byl to opravdu hodnej a milej kluk jak se o něm říkalo. Přes slzy jsem na něj už ani neviděla. Všechno kolem mně se rozmazávalo. Nic jsem neviděla. už ani Chrise ne. Všechno jsem měla rozmazaný. Všechno kolem mně se začalo točit.
Nejdnou jsem nevevěděla kde jsem.Co tady dělám. Nic. Vůbec nic. Měla jsem v hlavě prázdno. Nohy jsem měla jako z gumy. Pak už jsem cítila jak se mi podlomila. Věděla jsem že padám, ale nemohla jsem s tím nic dělat.  Cítila jsem jak padám, ale nstihla jsem dopadnou až na zem. Něčí ruce mně zachytili. V tu chvíli jsem ztratila vědomí.
,,Kate.Kate."promlouval ke mně nějaký hlas. Byl milý a přijemný. Hladil mně u srdce. Dodal mi sílu otevřít oči a podívat se na svět. Dívala se na mně hnědovlasá hlava. S úlevným usměvem na rtech. Jediné na co jsem se zmohla bylo otevřít oči.
,,Jsi v pořádku."zeptal se mně ustaraně. Bylo to nějaké zvláštní. Obvykle si ze mně dělal srandu a pořád se mně snažil shodit.
,,Proč, proč to děláš?"zeptala jsem se. Zvláštně se na mně podíval. Díval se na mně pohledem, jako bych byla blázen. Právě teď jsem si nebyla jistá jestli ten blázen fakt nejsem.
,,Protože vypádáš, hrozně."řekl. Ani to mně nijak neuklidnilo. Pořád jsem mu ležela v náruči a máčela jeho košili slzami.
,,Proč jsi na mně byl takový."zasípala jsem. Na silnější hlas jsem nebyla schopna. Byla jsem na dně a určitě to na mně bylo vidět.
,,Vžydcky ses mi líbila. A já zaviděl Chrisovi. Proto jsem tě neustále provokoval abych upoutal tvoji pozornost a alespoň chvilku ses se mnou bavila. A pak když jsem zjistil, že jsme na stejný škole, takl jsem tě začal ráno vyzvedávat abych mohl bý alespoň chvilku stebou." řekl. Mluvil klidně a jeho mně pohladil na duši. Nechápala jsem proč se chval jako malej. Vždyť se s mnou mohl normálně bavit.
Pokusila jsem se postavit. Opatrně jsem s postavila a pomalu, jsem se blížila ke Chrisovo posteli. Nestihla jsem tam dojít. Přišel doktor.
,,Budou končit návštěvní hodiny. Nechcete mu něco napsat."zeptal se nás příjemně. Trhla jsem sebou.
,,Ne, jí nic psát nebudu. Zůstanu tu a počkám."řekla jsem. Hlas jsem měla silný a rozhodný. Nevěděla jsem kde se vzala ta síla odporovat. Najednou jsem stála pevně nohama na zemi. Měla jsem čistou hlavu. Byla jsem plná energie.
,,Dobře."řekl. Evidentně zaskočen mojí energii. Asi si myslel, že tu budu sedět a brečet. To jsem si myslela taky. Ale teď. teď tady stojím a dívám se na něj.
Oděščel pryč a mně se podlomila kolema. Veškerá energie byla pryč. Tentokrát nebyl Marc tak rychlý a já s tvrdým žuchnutím na zem. Upadla jsem do bezvědomí.

Co se stane dál??
Probudí se Chris??
Pojede Kate s ostatními na výlet??
V další kapitolce:-)
 


Komentáře

1 Majulik-chan & CerticeQ_CmuQ Majulik-chan & CerticeQ_CmuQ | Web | 8. dubna 2010 v 15:12 | Reagovat

Waaaaw =DD zaujimave..uz sa tesim na dalsi dielik =D

2 Lily-chan Lily-chan | Web | 8. dubna 2010 v 20:01 | Reagovat

jejeej, tesim na dalsi

3 Ady-chan Ady-chan | Web | 10. dubna 2010 v 18:53 | Reagovat

Ahoj, kdepak se touláš? A jak se jinak máš? Já docela divně, ale jinak docela v pořádku. A hlavně se tu brzy objev =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.