Vládsa Akatsuki-4.Chapter

26. února 2010 v 9:34 | Lily |  Vláda Akatsuki
Prosím o komentáře!
Arigato Lily-san

Pohled Lily
,,Stůj ty parchante!"uslyšela jsem za sebou, když jsem šla domů za Deidarou. Běžel tam nějaký rozčilený muž a někoho honil. Ta osoba, kterou honil mi byla nějak povědomá.
,,Ty jeden parchante stůj."ječel muž a ten koho honil se otočil a usmál se. Byl to Mike. Mike Uzumaki. Můj nejlepší kamarád.
,,Miku! Co to děláš??"zeptala jsem se vyděšeně. On se na mně usmála a astavil u mně.
,,Ranní rozcvička."prohodil ledabyle. Zavrtěla jsem hlavou když tu k nám dorazil onen muž. Hned jsem v něm poznala Orochimarova poskoka.
,,Teď půjdeš se mnou."řekl muž a chtěl vzít Mika za rameno. Stoupla jsem si mezi ně.
,,Copa provedl?"zeptala jse se a nasadila jsem andělský úsměv a tvář.
,,Chtěl odejít z vesnice."řekl muž naštvaně a čekal, že ustoupím. To jsem však neměl v úmyslu.
,,To se toho stalo tolik??"otázala jsem se.
,,Mno ani ne. A co se do toho sakra pleteš ty jedna štětko!"zaječel na mně.
,,Ještě mi řeknete něco takové a něco se vám stane."řekla jsem chladně a podíval jsem se mu do očí.
,,Kdo si myslíš, že jsi, ty šlapko!" řekl mi a myslel si, že vyhrál. To se však mýlil chlapec jeden.
,,Lady Sakura Lillian Uchiha Hime. Teď nás laskavě omluvte."řekla jsem a pořád jsem zůstávala chladně klidná.
,,Miku jdeme."řekla jsem a oba jsme odešli. Nechali jsme tam stát toho muže s otevřenou pusou. Došli jsme k bytu, kde jsem bydlela z Deidarou.
,,Hezký!/pochválil nám to Mike. Ano nám. Tenhle byt jsme zařizovali spolu s Deidarou. Pravda trošku jsme se pohádali ve výběru barv, sedačky, linky a všeho ostatního, nakonec jsme se však dohodli. Mno spíš udělali kompromis. Takze z toho vznilk krasný harmonický domov.
..Děkuji. I když bych se nejradši vrátila do svého milovaného pokojíčku."povzdechal jsem si, když tu do dveří vešel Deidara.
,,Nemyslel jsem si, že mi budeš nevěrná."řekl a změřil si Mika odo zhora dolů.
,,Neboj. Je to jen kamarád."řekla jsem a zlostně se podívala na Deidaru. Ten se usmíval od ucha k uchu a odešl do ložnice.
,,To s ním spíš?"zeptal se Mike.
,,Ještě ne."řekla jsem a zase jsem si povdechla.
,,Dáš si čaj?"zeptala jsem se a Mike kývl. Vešla jsem do kuchyně.
,,Dáš si taky něco,Dei!"houkla jsem směrem do ložnice. Dei otevřel dveře a podíval se na mně.
,,Jo dám si s vám. Pokud vám to nevadí."řekl.
,,Nevadí."řekla a začala jsem připravovat tři čaje. Po dvou minutách přišel Dei a všichni jsme si sedli ke stolu.
,,Ty jsi syn Hiakgeho?"zeptal se Dei a Mike svěsil hlavu.
,,Bývalého. Tátu to úplně srazilo. Proto jsem chtěl utéct.Abych nepřidělával starosti a...."zbytek věty nestihl doříct, protože do bytu vešel sám Orochimaru.
,,Tak tady je náš uprchlík."řekl tím svým sladkým hlasem a šel k Mikovi.
,,Při vší uctě. Na něj nesýhnete."řekl jsem a stoupla jsem si před Mika.
,,Ale ano sáhnu. On půjde se mnou."řekl Orochimaru a zřejmě čekal, žemu uhnu.ale to se chlapec pěkně zmýlil.
,,Nechte ho být."řekl jsem a Orochimaru mi dal ránu. Takovou, že jsem i s Mikem vypadla ven okna.
,,Idiot."zaklel Mike a před námi stál Orochimaru.
,,Za tohle zaplatíš maličká."řekl a chtěl mne znova udeřit. Nyní jsem to čekala a uhnula jsem.
,,Nechte ho být a já budu hodná."řekla jsem. Spíš jsem na vrhla kompromis.
,,Nikdy."řekl a nyní jsem zaútočila já. Nevím jak dlouho jsme se tam prali, když jsem si všimla ségry. Stála tam a dívala se na náš boj. Držela se za ruku se Sasorim.
Najednou mi dal osudnou ránu. Bouchl mne do bicha. Skácela jsem se na zem.
,,Konečně jsi se mi poklonila."řekla kopl do mne.
,,Jau."sykla jsem. Všimla jsem si dvou ustaraných pohledů. Jeden z nich mně zarazil. Byli to Mike a deidara. U Deidary mně to trošku zarazilo.
,,Nikdy."zasípala jsem a namáhavě jsem se zvedla.
,,Nikdy nesáhneš na ta, ktré mám nejraději."řekl jsem a zvedla jsem hlavu. POdívala jsem se mu do očí. V nich se mi leskla nenávist a chlad.
,,To stáčí."ozval se hlas za námi. Byl to Naruto.
,,Nech mého syna být. To, že chtěl odejít není snad trestné."řekl a jeho hlas byl silný a klidný. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla.
,,Protentokrát."řekl Orochimaru a zmizel.Deidara s Mikem mi pomohl zůstat na nohou.
,,Na to jakou máš kondičku, ti to pěkně nandal."řekl hlas za mnou. Byl to táta. Stál tam Sasuke a vedle sebe měl maminku. Byli spolu Sasuke a Sakura. Tak jak to mělo být.
,,Ten štít okolo mi tlumí chakru a omezuje moje schopnosti na minimum. Chvilku potrvá než budou zase tak jak by měli být."řekla jsem a usmála jsem se na oba svoje rodiče.
,,Ukaž, vylčím tě."řekla mamka a začala mi léčit rána.
,,Ty jsi taky mohla pomoci Chiaki."řekla, když mně doléčila.
,,Promiň."řekla.
,,Neomlouvej se. Zachovala jsi se perfektně. Tak, any jsi si nedostala do průšvihu."řekl Sasori.
,,Lily, Chiaki."pojťe na chvíli domů. Pánové to bez vás půlhodiny vydrží."řekl Sasuke a podíval se na Sasoriho s Deidarou.
,,Dobře, mají přesně půl hodiny."řekl Sasory.
,,Lily, tymáš hodinu."řekl mi Deidara a já jsem se na něj vděčně usmála.

V Uchiha Sídle
,,Co potřebujete?"zeptala se Chiaki.
,,Bude odboj."řekl Naruto prostě. Usmála jsem se. Byla jsem ráda, že nejsem sama kdo chce svobodu.
,,Super."řekla jsem.
,,Takže. Je to velmi tajné. Možná se stane, že někteří z nás zemřou. Nebudete truchlit, ale budete pokračovat v cestě za svobodou, Jasné."řekl Sasuke.
,,Hai, řekli všichni svorně. Až teď jsem si všimla, že jsou tu všichni naši přátele.Od Shikamara až po Shina.
,,Ok,"řekl Naruto,,Naše první mise je dostat Mika za Bábi Hatake."řekl a všichni se na něj podívali.
,,Fajn.Udělám to."vyhrkla jsem.
,,Ne Lily ty. Ty musíš nyná dělat hodnou. Udělá to Sasuke se Sakurou."řekl Naruto.
,,Teď běžte, ať to není nikomu divné."řekl Sasuke, ale Sakura je zadržela.
,,Až se tohle rozsvítí, znamená to, že je schůzka.Všichni kdo mohouať se dostaví."řekl a každému dala náramek.
Všichni jsme odešli a já měla ještě půl hodiny. Začalo pršet. Šla jsem ulicemi Konohy. Najednou jsem uviděla Mika. Seděl tam v dešti a tvářil se hrozně.
,,Copa je, Miku?"zeptal jsem se klekla jsem si před něj.
,,Mám strach, že tvý rodiče, přidjou kvuli tomuhle o život."řekl sklíčeně. Pohladila jsem ho po tváři. Bylo to jediné gesto, které ho dokázalo uklidnit.
,,Neboj, oni se jen tak nedají."řekla jsem přesvědčivě a nepochybovala jsem o schopnostech svých rodičů.
,,Hm."řekl Mike. Znova jsem přejela rukou po jeho mokré tvíři.
,,Utíkej domů. Ať si tě užijí než odejdeš."řekla jsem.Mike se pomalu zvedl.
,,Arigato."řekl a objal mně.
,,Ahoj."řakl jsem, kdž mně pustil.
,,Ahoj."řekla zamával mi. Běžel domů. Ještě několikrát uděl ten pohyb rukou,který naznačoval odchod. Ještě několik minut jsem tam stála. Když mně najednou někdo čapl a někam vlekl.
,,Pusť mě."řekla jsem a snažila se mu vyvléknout. To se mi však nepodařilo.
,,Tak tady ji máte, pane."řekl muž, kterej mně chytil.
,,Děkuji, teď prosím odejdi."řekl Orochimaru.
,,Teď zaplatíš za to odpoledne."řekla udělal pár pečetí.
,,Au!"vykřikla jsem v té bolesti, která zachvátila moje tělo. Začali mnou projíždět vlny bolesti. Tělo se mi svíjelo v křečích.
,,Musím zjisti jak se dokážeš vyprosti z mého jutsu, které všem bere chakru a jejich schopnosti."řekl a znova zopakoval pečetě. Tentokrát byla bolest mnohem větší.
,,Auuu!"zakřičela jsem. Ta bolest byla nesnesitelné. Přála jsem si být doma. V teple a pohodě. Kdyý jsem se svíjela v křečích, měl z toho Orochimaru legraci.
,,Tak to by pro dnešek stačilo. Doufám, že už budeš hodná."řekl a propustil mne. PO celém těle jsem měla šrámy. Bolelo to jakčert. vydala jsem se domů. Když jsem odemkla dveře uviděla jsem Deidaru. Na tvíři měl starostlivý výraz.
,,Jsem v pohodě."řekla jsem a nasadila drsný výraz.
,,Jsi roztomila když se takhle tváříš."řekla odešel do ložnice. Bylo vydět, že jde ze sprychy. Měl na sobě jen župan. Já jsem šla do kuchyně a začala připravovat večeři.
,,Dáš si se mnou!"zavolala jsem na něj. Otevřel dveře a vyšel polonahý.
,,Copa?"zeptal se a opřený o fitra se na mně díval. Prohlížela jsem si ho, div neslintala.
,,Dáš si večeři se mnou?"zeptala jsem se a sklopila jsem oči.
,,Jasně."řekla a jsem s očima přilepenými na podlahu začala dělat večeři.
,,Ukaž pomůžu ti."nabídl se a pořad neměl svršek. Vzal mi nůž z ruky a začal krájet zeleninu. Já jsem mezitím dala zbytek potravin na stůl.
,,Dobrou chuť."řekl.
,,Dobrou."popřála jsem mu a pustila jsem se do jídla.
,,Dej mi to."řekla jsem a natáhla jsem se pro jeho prázdný talíř.
,,V pohode. Ty se jdi osprchovat."řekl a sebral mi talíř. Šla jsem proto do sprchy. Pustila jsem proud horké vody. Ulevilo mi to od bolsti. Většinu ran jsem si vyléčila, ale některé, ty hlubší zůstali.
,,Ty už jdeš spát?"zeptala jsem se Deidary. Zařivě se na mně usmál.
,,Ne jen jsem se přišel podívat, jestli jsi se mi tu nerozpustila."zavtipkoval. Podíval jsem se na něj.
,,Co se ti stalo?"zeptal se mně.
,,Nic."!zavrtěla jsem hlavou.
,,To nevypadá jako nic."řekl a lehce se dotkl mého zraněného ramene.
,,Je to v pohodě."odsekla jsem a rychle jsem odešla z koupelny.
,,Promiň."křikl za mnou. V tu chvíli jsem se zarazila. Nevěřila jsem tomu co právě řekl.
,,Co-Cože?"vykoktala jsem.POlkla jsem a podíval se na něj.
,,Omlouvám se."řekl ještě jednou.
,,Nic se nestalo."řekla jsem a pohladila ho po vlasech.
,,Tak jdem spát?"zeptal se.
,,Já se jdu ještě koukat na telku."řekla jsem a vydala jsem se ke gauči. Sedla jsem si a pustila nějaký program. Jen tak jsem koukala do televize. Za chvíli jsem cítila jak mi něco lehce dopadá na záda. Prudce jsem se otočila uviděla Deidaru, jak mi dává přes ramena deku.
,,Promiň myslel jsem, že už spíš."řekl omluvně. Usmála jsem se a víc jsem se zachumlala do deky.
,,To nic, jen jsem se zamyslela."řekla jsem až po krk schovaná v dece. Deidara si ke mně přisedl a já jsem se o něj opřela.Chvilkju jsme tam jen tak leželi a dívali se na televizy. Když jsem najednou ucítilaslabé zatřesení. POdíval jsem se na Deidaru. Seděl tam a byl úplně bledý a klepal se zimou.
,,Zabal se do deky."vyletěla jsem ven. A násilím jej přikryla.
,,Nic to není."řekl mi. Dala jsem mu ruku na čelo. Měl horečku a byl bledší než stěna.
,,Neodmlouvej a zabal se do tý deky."řekla jsem přísně a šla do kuchyně pro léky, které jsem si vzala z domova.
,,Na."řekla jsem a podala mu prášek. Vzal si ho a splkl ho. Zapil jej džusem a lehl si.
,,Mazej do postele."řekla jsem a on se na mněpodívall psíma očima.
,,Mně se nechce."řekl a usmál se. Vypadal slabě. Byl bledý a jeho velké modré oči uplně vystupovali z obličeje. Lehce jsem zvedla ruku. A on se zvedl do vzduchu. Drželka jsem ruku v dané poloze a opatrně jsem se rozešla. Deidara letěl pomalu přede mnou. Klepala jsem se jako ratlík, bylo to poprvé co jsem přemášela člověk.
,,Co to je."zepatal se, když zjistil, že je ve vzduchu.
,,Nechtěl jsi jít dobrovolně, tak jsem tě tam nějak dostat musela. Nezvednu tě tak tohle byl poslední způsob."řekla jsem, když s lehkým žuchnutím dopadlna zem.
,,Změř se."řekla jsem a podala jsem mu teploměr. Když jsem si ho vzala zpět, málem jsem omdlela. Měl velmi vysokou teplotu.Podíval jsem se na něj. Spal. Vypadalo to spíš jako by byl v bezvědomí.

Bylo asi pět ráno, když zyčalo vycházet slunce. Celou noc jsem nezamhouřila oči. Deidara sepárkrát za noc vzbudil. Nemohla jsem spát. Spát s myšlenkou, že se mu může něco stát. Prostě jsem nemohla. Vstalka jsem a došla jsem si udělat čaj. Než se uvařila voda, nalila jsem džus a vzala prášek pro Deridaru. Čaj s džusem a práškem jsem přenesla do ložnice, kde spal Deidara.
,,Lež."řekla jsem. Když jsem ho uviděla vstát. Jakmile mně zahléídl, polsušně si zase lehl.
,,Sněz to."řekla jsem a podalu mu prášek s džusem.
,,A snídaně nebude."zachraptěl.
,,A copa by jsi si dal?"zaptal jsem a usmála se.
,,Něco dobrýho."řekl prostě.
,,Fajn, ale slib, že se nehneš z postele."řekla jsem. Kývl a já jsem zmizela v kuchyni. Když jsem dělala ovoce, někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem. V nich stál Orochimaru.
,,Dnes jste nebyli na snídani."oznámil mi tím svým sladkým hláskem. Ušklíbla jsem.
,,Omlouvám se, pana. Panu Tsukimu je špatně."řekla jsem jak neslušněji jsem dokázala.
,,Protentokrát je Vám to prominuto."řekl a odešel. Vzal jsem talíř se snídaní a odešla do ložnice. Deidar tam seděl a čekal.
,,Dobrou chuť."popřála jsem mu. Pustil ¨ses chutí do snídaně.
,,Jak je ti?"zeptal jsem se ho, když mi podal prázdná talíř.
,,Teď už líp. Jdeme dneska na výlet."řekl mi. POdíval jsem se na něj.
,,Jaký je to výlet?"zeptal jsem se.
,,Musíme do Suny. Říct, že se změnil Hokage."řekl mi a já jsem se smutně podíval do zěmě.
,,A taky si s tebou potřebuju promluvit, aniž by nás někdo odposlouchával."řekl. Snažila jsem se usmát.

Bude výlet klidný??
Co chce Deidara Lily??
Jak na to ona zareaguje??
 


Komentáře

1 Misa-SB Misa-SB | Web | 26. února 2010 v 14:07 | Reagovat

moc hezký!!! :-P  :-P

2 Renyu - Tvé SB ♥♥ Renyu - Tvé SB ♥♥ | Web | 26. února 2010 v 20:08 | Reagovat

aaah super! *-* a btw ten komix si pujčit samozdřejmě můžeš ^.^ ale prosila bych se zdrojem (to víš mno xP)

3 Hitomy-chan tvoje crazy SB Hitomy-chan tvoje crazy SB | Web | 28. února 2010 v 10:17 | Reagovat

Konichiwa!!Jakpak se máš??Co děláš??Pp měj se Sayonara!!!
Mimochodem : SUPER!!

4 lona lona | 1. března 2010 v 19:57 | Reagovat

jo chtela :) na svatbe jsem byla jen jednou  :-D tsk co pozves me :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.