Love in Akatsuki

30. ledna 2010 v 8:00 | Lily |  Jednorázovky
Moje první jednorázkova. Doufám, že se bude líbit. Prosím komentujte. Arigato.

,,Sakuro nechoď!"řekl chlapec s blonďatými vlasy a očima jako studánky. Po těchto slovech se podíval na svoji společnici.
,,Na tomhle nic nezměníš."řekla mu a pohodila svými růžovými vlasy.
,,Tak tedy sbohem Sakuro."řekl mladík a vzdala svoji snahu udržet ji ve vesnici. Věděl, že její bolest je velká. Téměř nesnesitelná.
,,Děkuji Naruto."řekla mu a lehce ho políbila na čelo a objala. Když jej pustila tekly mu z očí slzy, jenž mu stékali po tvářích. Sakura se na něj smutně usmála a mizela mu z obzoru. Naruto tam ještě několik minut stál a nechal si téct slzy po tvířích. Stál tam do doby než ho našla Hinata jeho milovaná přítelkyně. Miloval jí. Ale Sakuru také, jen jako sestru. Hinata ho odnesla domů.

Sakura běžela lesem. Běžela obrovskou rychlostí. Její jediný cíl bylo sídlo Akatsuki. Padla tma a Sakura se rozhodla, že si půjde na chvilku lehnout. K ránu ji však probudil nějaký zvuk. Vyletěla ze spacáku a stoupla si do bojové pozice. Z křoví opodál vyšel Deidara a podíval se na Sakuru. Chtěl na ní zaútočit, ale Sakuřina slova byla rychlejší.
,,Zaveď mně k Akatsuki."řekla jen a Deidara na ni vytřeštil oči.
,,Aby jsi nás zničila zevnitř?"zeptal se jí a na tváři se mu rýsoval ušklebek.
,,Ne chci k vám jít jako plnohodnotná členka, která bude plnit Peinovi rozkazy."řekla a její hlas byl tvrdý.
,,Podej mi ruku."rozkázal jí Deidara a ona mu ji podala. Podíval se jí do očí a po několik vteřinách ji ruku pustil.
,,Fajn pojď se mnou."řekl a Sakura se na něj zděšeně podívala.
,,Ty mi věříš?"zeptala se ho.
,,Ano, když jsi mi podala ruku viděl jsem, že to bereš vážně a že nás nechceš zničit. Musíme rychle než si nás někdo všimne."řekl a podíval se na ní . Ona jen kývla a šla poslušně za ním.

Po několika minutách došli k Akatsuki sídlu.Jakmile jej Sakura uviděla, vytřeštila oči. Bylo velké a takové světlé. Čekala tmavou díru, ale tohle bylo neuvěřitelně krásné.
,,Pojď."řekl a ona jej poslušně následovala. Uvnitřbyli všichni. Jako by na ně čekali.
,,Proč se chceš stát Akatsuki."zeptal se jí Pein.
,,Chci zapomenout na svůj starý život a začít nový."řekla Sakura a na všechny se podívala.
,,Dobře jsi u nás a budeš v teamu s Itachim."řekl a podíval se on na ní.
,,Hai."řekl a čekala co bude dál.
,,Itachi ukaž jí její pokoj a domluvte se na zítřejší trénink."řekl a ukončil tím debatu a věnovala se televizi. Itachi se neochotně zvedl a zavedl Sakuru do svého pokoje. Až do teď ho měl sám. Po Kisameho smrti si na to tak nějak zvykl. A teď s ním mám bydlet ona. Ta nejhezčí dívka jakou kdy viděl. Věděl co je zač a proto se rozhodl, že so do nezamiluje.
,,Tak tady budeš spát a de máš skříň."řekl a ukázala ana ony objekty.
,,Dobře a v kolik je ten tréning zítra."zeptala se.
,,V sedm."řekl stroze.
,,Všichni Uchihové jsou stejně nabručení."zamumla si pro sebe. Itachi se na ni podíval a zamračil se.
,,Co jsi to řekla?"zeptal se a jeho hlas byl nebezně samtevý. Nikdy neslyšela někoho takhle mluvit. Ten hlas v ní něco probudil. Nevěděla co a nechtěla to hledat.
,,Že jsi nabručený stejně jako ten tvůj milovanej bratříček."odsekla Sakura. Podíval se na ni zkoumavý pohledem.
,,Zítra v sedm."řekl a odebral se z pokoje. Ve vedlejší místnosti Sakura našla koupelnu. Osprchovala se a z batohu si vyndala pyžamo. Ostatní věci si uklidila do skříně. Až na malou fotku. Byla na ní Sakura a Naruto. Oba v ANBU oblecích s úsměvy na rtech. Povzdychla si a raději rychle zalezla do postele. Nechtělo se jí brečet. Toužila jen rychle usnout.

Další dny byli jako sen. V Akatsuki se jí dařilo. Byla dobrá a toho si Itachi vážil. Zatím nebyli žádné mise. Jen tak si užívali a trénovali. Sakura konečně pociťovala ten jí dlouho chybějící ppocit. Měla rodinu. V Akatsuki našla rodinu. Ta jí chyběla nejvíce. Poté co jí Sasuke zabil rodiče chtěla zemřít. Neustále se s Itachim hašteřili. Někteří z Akatsuki říkali že se do sebe zamilovalo. Ani jeden z nich to nepřipouštěl.Jenže pak se stalo něco nepředvídatelného.
,,Sakuro pozor!"zakřičel Itachi na svoji společnici. Byli zrovna na malé misy. Měli najít Orochimarovu skrýš a při nejlepším jej zabít.
,,Itachi za tebou!"zakřičela na něj jeho růžovlaá společnice. Nyní byli obklíčeni. V čele toho všeho byl Sasuke.
,,Co chceš?!zeptala se ho s nenáistí v hlase. Podíval se na ní a usmál se.
,,Vaši smrt."řekl a podíval se do jejich vyděšených obličejů.
,,Sakuru, uteč."zešeptal jí do ucha Itachi. Chtěl, aby utekla. Až nyní si vědomil jak moc mu na ní zaleží. Nesnesl by kdyby se jí něco stalo.
,,Ne."řekla mu a zaútočila na Sasukeho. Sasukeho ji analizoval svým sharinganem a začal se Sakurou bojovat.
,,Jsi slabá."řekl a ona se naštvala. Tělem jí začala chakra. Obrovské množství chakry. Chtěla ji potlačit, ale v tom návalu vzteku se jí nedařilo.
,,Zmiz."řekla Itachimu a ten se na ni podíval. Nechtěl odejít.
,,Neodejdu a tyto víš."řekl jí drsně a na se na něj podívala pohldem plným smutku.
,,Prosím."řekla. Ale on jen zavrtěl hlavou.
,,Jdi tamhle na ten strom."řekla a ukázala na strom asi patnáct mětrů od nich.
,,Prosím."poprosila jej a on ji vyhověl. V tu chvíli její chakra dosáhla vyrcholu síly. Jeden dobře mířený útok a Sasuke bude mrtev. Už na něj chtěla zaútočit, když si uvědomila proč tam vlastně jsou. První musí zabít Orochimara. Lehce Sasukeho přeskočila a zamířila do skrýše. Proplétala se chodbami a hledala místnost, kde je Orochimaru. Po několika minutách hledání ji našla. Byl v ni jen Orochimaru. Ty dva lidi, kteří jej hlídali zabila jedním pohybem.
,,Copa tady potřebuješ Temná princezno."zeptal se jí Orochimaru. Sakura se zamračila. Toto oslovení nenáviděla, říkalí jí tak u ANBU. Byla jedna z nejlepších.
,,Tvoji smrt."řekla a zabila Orochimara jedním útokem. Hodila na něj svoji chakru, jež byla sformována, tak aby zabíjela. Povedlo. Jedním skokem přiskočila k Orochimarovi a zkontrolovala jeho životní funkce chakrou. Na útok ji vypotřebovala asi třičvrtě. A tedˇještě další. Byla na pokraji svých sil. Vymotala se bludistem zpět. Jakmile došla ven uviděla to co si myslela že neuvidí. Sasuke stál před Itachim a chtěl mu zasait poslední ránu . Sakura se svoji katanou byly však rychlejší. Byť Sasukeho nezabila, alespoň jej zranila a mohla odnést Itachiho do bezpečí. Když došli k chatči kde minulou noc spali, začali Sakura Itachiho léčit.
,,Přestaň, ublížíš si."řekl a hytil Sakuru za ruku. Ona jej nepřestalalečit. Jakmile ho vylečila zbytky své chakry, omdlela. Itachi ji vzal a položil na postel.

Po dvanácti hodinách spánku se Sakura probudila a rozhlédla se kolem sebe. Pak uviděla Itachiho jak něco kuchtí v malé kuchyňce. Vstala a chtěla se jít podívat co. On se otočil a málem se složil.
,,Koukej si lehnout."řekl a podíval se na ní.
,,Ne."řekla podíval se něj vzdorným pohledem.
,,Tak půjde po zlým."sdělil jí a vzal jí do náruče. Chtěla se mu vysmeknout a nebo se dostat z jeho náruče. Itachi ji držel pevně. Přivinul si ji k sobě ještě pevněji, aby měl jistotu, že mu nespadne. akura se přestala bránit a přitulila se k němu.V jeho pevné obětí se cítila bezpečně. Položil ji na postel a došel pro kastrol, který nechal na stole a došel k ní.
,,Snídaně."řekl a začal jí krmit. Neměla sílu vzdorovat a tak poslušně jedla. Po posledním soustu padla so postele a chtěla si zdřímnout. Po chvilce usnula a když se probudila cítala jak ji někdo objímá. Pomalu se otočila a uviděla jak vedle ní spí Itachi a drží ji ve svém obětí.Opatrně se z jeho objetí vymanila a šla připravit něco k obědu. Když už měla vše skoro hotové probudil se Itachi. Když uviděl Sakuru v kuchyni, myslel, že ho klepne.
,,Neměla by jsi ležet."zeptal se podíval se na viděšenou Sakuru. Ta když jej uviděloa nadskočila.
,,Neměl jsi spát."odporovala uraženě,,Navíc mám hlad."řekla a šla podávat pozdní oběd.
,,Pojď se najíst."zavolal na Itachiho. Ten se přišoural ke stolu a snědl celou svojí porci beze slova.
,,Co je ti?"zeptala se ho, když odešel do postele a nepromluvil ani slovo.
,,Nic."odsekl stroze a sedl si na postel. Sakura k němu přišla sedla si mu na klín.
,,Asi něco jo, když se chováš takhle."řekla a lehce ho pohladila po tváři. Podíval se na zem a přemýšlel zda jí má říct pravdu.
,,Nejsi nemocný?"zeptala se a dala mu ruku na čelo.
,,Jo jsem."připustil.
,,Co ti je??,, Zeptala se ho.
,,Jsem nemocný z tebe."řekl a ona se zděsila.
,,Tak mám odejít?"zeptala se.
,,Ne. Miluji tě."řekl a políbil jí. Na tenhle okamžik čekala. Přitiskla se k němu ještě víc.
Teď oba získali to co tolik hledali.
 


Komentáře

1 Renyu - SB ♥♥♥ Renyu - SB ♥♥♥ | Web | 30. ledna 2010 v 10:56 | Reagovat

aaaah, to je suprové! n_n A ten obrázek je krásnej ♥

2 Misa-SB Misa-SB | Web | 30. ledna 2010 v 18:40 | Reagovat

krása a ten obrázek k tomu!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.