Mezi dvěma světy - Optimismus

4. prosince 2009 v 0:00 | Lily |  Mezi Dvěma Světy
,,Ahoj "pozdravil.
,,Ahojky"opětovala jsem jeho pozdrav a stačil mi jeden pohled do jeho očí.Do jeho utrápených očí.Snažil se působit klidně a každej jinej by mu to zbaštil.Já ne.Znala jsem lidské oči a jeho něco trápilo.
,,Jsem Richard.Ale říká se mi Ríša."představil se mi.Usmála jsem se na něj.
,,Je jsem Helloys.Ale uslyšíš spíš Loys."řekla jsem a v tu chvíli do pokoje přišli rodiče.Asi o mě měli strach.Z něčeho co se nestalo.
,,Loys jak je ti?"zeptali se mě.Musela jsem nahodit přetvářku.
,,V pohodě.Dr.Cullen je třída.Mami prosím až budeš volat do školy řekni že jsem nemocná a ne že jsem nemocnici.Nemusí to každý vědět."poprosila jsem ji.
,,Jistě zlatíčko."řekla mi.
Ještě chvilku tam u mě zůstali.Vysvobodil mě až Carlisle.Řekl rodičům že mu musí udělat nějaké testy.Tak naši vypadli.Ne že bych je neměla ráda ale jejich přehnaná péči mi lezla trochu na nervy.Když odešel Carlisle Ríša si povzdechl.
,,Co je ?"zptala jsem se ho.Podíval se na mě těma svýma smutnýma očima.
,,Ty se máš."řekl.V hlase mu byl slyšet smutek. Nejistě jsem se na něj podívala.
,,A proč??"zeptala jsem se.Znovu se na mě podívala jeho smutné oči promlouvali.Promlouvali směrem ke mně.Ve tváři klidný výraz a v očích zoufalství a smutek.
,,Rodiče za tebou přišli.Jsem tu už týden a naši tu ani jednou nebyli."řekl smutně. Podíval jsem se na něj.
,,To si děláš srandu?"zeptala jsem se nevěřícně.I když jsem myšlenky jen četla Ríšovi myšlenky na mně křičeli.Křičeli na mně celé jeho trápení.Jediné světlo v jeho životě byla jeho přítelkyně.
Začali jsem spolu kecat.Zjistila jsem že si rozumíme.Chodit bychom spolu ale nemohli.Byli jsme oba tak rozdílní.Zabili by jsme se po dvou dnech.Tipoval Ríša já to tipla na dvě hodiny.

Smáli jsme se celý odpoledne.V podvečer na nás vlítla sestra ať jsem ztich že rušíme ostatní pacienty.Když odešla zase jsme se začali smát.PO večeři za námi byl ještě Carlisle a ptal se jak nám je .Se smíchem jsme ho ustili že v pořádku.Kývl a odešel.Usli jsme až kolem desáté.Na Ríšovi bylo vidět že je mu líp.

Ráno přišli léky a snidaně a podobné věci.Pak nás nechali vlastnímu osudu.Blby jsme o ostošest. Byli si na nás stěžovat asi desetkrát.Tipla bych že víckrát.Jenže mi si vyprávěli vtiné zažitky a u toho jsme prostě nemohli být zticha. Na oběd jsme měli nějaký neiditifikovatelný hnus.Skoro jsme ho po sobě začali házet. Nakonec jsme se usnesli že by bylo slušné to sníst. Snědli jsme to a ještě soutěžili kdo to sní první.Výhra nebyla ale i tak to byla sranda.

Zlom přišel až odpoledne.Zase jsem se tlemili na celý kolo ,když někdo zaklepal.Dovnitř vešla sestra a řekla že Ríša má návštěvu.Pokynul aby šla dál.Ve dveřích stála moje spolužačka Káťa. Vykulila jsem oči.Ona také.
,,Co tady děláš?"byla první její slova.Usmála jsem se a zvedla jsem ruku.I když jsem byla ninja tak tenhle pohyb mě fakt bolel.
,,Ve škole jsi stav nemocná.Prýmáš angínu nebo něco takovýho říkal třídní."řekla a já jsem se na ni znova usmála.
,,Jsem stav nemocná.Jen nemocná v nemocnici."řekla jsem a i ona se zasmála.
,,Prosím nikomu to neříkej."poprosila jsem ji.Kývla na souhlas a začali jsem se bavit o něčem jiném.Káťa vyprávěla co je ve škole.U toho jsme se nasmáli až na nás přišel Carlisle.A seřval nás jak malý děti.Nechtěl ale sestry ho donutili.Byl rád že se Ríša usmívá.Já vlastně taky. Po hodině jsem se odebrala z pokoje a šla si pro čokoládu a Carlislem.Také jsem chtěla aby ti dva měli trochu soukromí.Se mnou ho nemají protože jsem tam a ještě slyším jejich myšlenky.Když jsem za ním došla ,byl velmi překvypený.
,,Co potřebuješ,Lily?"zeptal se a usmál se.
,,S tímhle usměvem na sebe lovíš sestry ,jo??Tak to se poví Esmé."řekla jsem v žertu a chudák Carlisle se zhrozil.
,,Nemůžu za to že jsem tím kým jsem."řekl a já se zasmála.
,,Víš co se stalo Ríšovi.Tomu klukovi co je se mnou na pokoji?"zeptala jsem se.Carlisle se usmál.
,,Vyboural se na motorce."řekl Carlisle a já si zbytek příběhu přečetla.
,,Lily teď se prosím vrať.Ale až se ti podívám na tu ruku.Moce se mi nelíbí hojení."řekla já jsem si povzdechla.Carlisle si vzal moji ruku a začal si ji prohlížet.Neustále se díval do nějakého papíru. Vůbec se mi to nelíbilo.
,,Hmm hojení potrvá déle než jsme si s Tsunade mysleli."řekl a já myslela ,že mě klepne.
,,Co?To nemyslíš vážně.Už takhle je ze mě mrzák."řekla jsem a hlas jsem měla ostrý jako břitva. Podíval se na mne.
,,Nemůžeme za to.Asi tam byl nějaký jed který zpomaluje hojení.Vrať se na pokoj."řekl a jí se na něj podívala.Vůbec se mi to nelíbilo.
,,Hai."řekla jsem a šla na pokoj. Po cestě jsem si koupila čokoládu a šla pomalu na pokoj.Káťa tam už nebyla. Riša se tvářil smutně.Věděla jsem co se stalo i bez něj a svých schopností. Sedla jsem si na postel.Promluvili jsme si o tom .Trvalo to asi do půlnoci.Napřestali jsem ani když byla večeře.Když jsem ulehla stále jsem přemíšlela.

Zbytek týdne byl v pohodě.Byl takovej klidnej a vyrovnanej.Při vyzitě přišli s Carlislem také moji rodiče.
,,Takže si tu poležíš ještě příští týden."řekl a já jsem se zděsila.
,,Tak to ani náhodnou.Já mám jet zítra na výlet a dneska musím na zbytek vyučování do školy."řekla jsem a s prosícíma očima jsem se na ně podívala.
,,Nevím jestli jet dobrý nápad:"řekl táta a já jsem se na něj podívala.
,,Neměl by tě kdo zítra odvést na nádraží já jsem v práci."obhajoval svoje slova.Podíval jsem se na Carlislea. Toho se mě zželelo a tak udělal vyjjímku.
,,Na nádraží ji může odvést můj syn Edward."řekla naši se zatvářili skepticky.
,,Já ho znám je to můj kamarád.Prosím."řekla jsem.Podívala se na naše.
,,Tak jo."řekla mamka a nebýt sádry tak jí obejmu.
,,Zbal si co nepotřebuješ do školy za deset minut si to vyzvednem,Já ti mezitím napíšu omluvenku a do školy to zvládneš sama ju?"řekla a já s radostí kývla. Po nekolika minutách jsem byla převlečená.Rozloučila jsem se s Ríšou.Dali jsme si telefoní čísla a ICQ a podobné věci.Mamka mi vzala věci a já jsem s radostí pádila do školy.Bylo mi Ríši líto,ale do školy jsem se těšila.POdívala jsem se na hodinky.Šla jsem akorát na hodinu matiky.

Vešla jsem do školy a vyběhla schody.Zaklepala na dveře po vyzvání vešla.
,,Dobrý den."pozdravila jsem a náhle jsem byla středem pozornosti.Moc se mi to nelíbilo.
,,Dobrý den ."řekl mi učitel.
,,Půjčím si klíče od šatny a pak přijdu ."požádala jsem o svolení se dojít převlíct.
,,Ale já s tebou nejdu."řekl náš šatnář.Pokrčila jsem rameny.Když jsem šla ke dveřím zamotala se mi hlava.Skoro jsem upadla.Jen skoro díky tomu že mě Robin,můj spolužák,chytil.
,,Myslím ,že to nezvládneš.Půjdu s tebou.Mohu pane učiteli."řekl.Učitel kývl a dál se věnoval látce na tabuli.Pomohl mi na nohy vzal si ode mně klíče a chytl mě kolem pasu.
,,Už mě můžeš pustit ."řekla jsem mu.Podíval se na mně jako by mi nevěřil.usmál se a stiskl mě ještě pevněji.
,,Jo a ty mi spadneš a bude to na mně."řekl a já vzdala snahu o to se bránit.Přišlo mi to vhod pořád se mi trochu motala hlava ale nevěděla jsem jak by reagoval Jake.Cítila jsem se slabá a navíc mi bylo špatně.
,,Proč se na mně tak koukáš."zeptala jsem se Robina ,dyž jsme došli do šatny.Pomohl mi z bundy.
,,Jsi taková bledá.jako stěna a máš soustu škrábanců.Jen přemíšlim jak se ti to mohlo stát."řekl a já nevěděla co mu odpovědět. Pravdu to ne .Musím něco vymyslet. V tom mi přišla SMSka.
,,Ach,ne."řekla jsem.Psal mi můj byvalý přitel.Nesnášela jsem ho.Neustále se snažil mně získat mě zpět.Byl hezký ale myslel si že mu každá padne k nohám a bude ho poslouchat.A já byla první která se vzepřela.
,,Co je?"zeptal se mně Robin.
,,Ale.Jen mně jeden kluk neustále zve do Tomaresu 28 listopadu."řekla jsem ledabyle.Vytřeštil na mě oči.
,,Chtěla bych jít,jen ne kvůli němu."řekla jsem a Robin se na mně díval.Podíval jsem se na něj.
,,Já tam učinkuji tak tam pojď semnou."řekl.Zaskočilo mě to.A jako správná holka jsem se začervenala.
,,Uvidíme."řekla jsem a Robin mi pomohl do schodů.Když jsme vešli do třídy všichni nse na nás koukali.Sedla jsem si do lavice a učitel ačal psátr na tabuli příklad ,měla jsem ho za pět minut vypočítaný bez sebemenšího zaváhání.
,,Co se dělo."vyhrkly na mně Kaťa s HHelčou.Dan nad tím vrtěl hlavou.
,,Nic."řekla jsem.A začala se věnovat učiteli .Holky na mně divně koukali.
,,Vážně nic."ujistila jsem je.Pokrčili rameny,Po zbytek dne byl klid.Když odzvonilo poslední hodině šli jsme do šatvy.Robin mi zase pomohl poschodech.Já ,Hleča a Stamda jsme v šatně zůstali poslední.Těšila jsem se najízdu vlakem. Když jsme vyšli před školu,první čeho jsem si všimla byl edward.Byl nepřehlednutelný.Všechny kolem něj ho sváděli pohledem a zaroveň ho svlíkali.Kluci se na něj vražedně dívali.On ani jedno z toho nevnímal a díval se před školu.
,,Loys,ahoj!"zavolal na mně a já byla nucena k němujít.Odběhla jsem od Helči a Standy a běžela za Edwardem.
,,Co chceš.Za chvilku nám jede vlak."řekla jsem.Edwrd se nejdřív podíval na mně a pak na moji ruku.
,,Ty jedeš se mnou autem."oznámil mi.Hlas měl přísný a nekompromisní.
,,A nezůstanu."řekla jsem mu a skoro jsem si dupla.Podíval jsem se na něj zlostným pohledem.
,,A mnedělej , ze mně malý mimino.Já to zvláýdnu řekla jsem."věděla jsem že lžu.Nestihla jsem si však pře ním zablokovat myšlenky.
,,Nelži ."řekl mi .
V tu chvíli ke mně došli Helča a Standa.Edward se na ně podíval.
,,Vezu Loys domů ,nechcete taky svézt."zeptal se a přidal k tomu neodolatelný usměv.
,,Nevezmeš mě domů."odporovala jsem mu.
,,Jedu k Helče."řekla jsme a v tu chvíli ke mně dorazili Standa s Helčou.
,,Kdo je to?"zeptala se Helča.
,,Edward.Něco jako bráška."řekla jsem.Edward se na ně zářivě usmál.
,,Nechcete svézt."zeptal se.
,,Vezu Loys."řekl a kdyby se mohlo vrazdit pohledem tak by byl Edward už dávno mrtev.
,,Proč ne."řekli Standa s Helčou a já myslela že umřu.
,,Fajn."řekla jsem nakvašeně.Šli jsme k Edwardovu Volvu. Nějak jsme se všichni zakecali.

Když jsme se v osm dostali k nám tak jsme se umyli a šli jsme si lehnout.Obě jsme se těšili na nadcházející výkend.Měl to být super výkend.O to víc jsme se na něj těšili .A druhý den v 10:00 jsme stáli na astávce a čekali na bus.


Co se stane na výletě??
Jaký to bude mít dopad???
A bude konec Lillianina neštěstí???

To vše v další dílku Výlet aneb zaručená katastrofa

Your Lily
 


Komentáře

1 doda & love-sasy TvoJe SB ktoré ťa love doda & love-sasy TvoJe SB ktoré ťa love | Web | 4. prosince 2009 v 18:49 | Reagovat

awoj sorry ze som tu nebola dlho ako sa mame

2 ^^Sakura Ichijo ♥Sbenko♥^^ ^^Sakura Ichijo ♥Sbenko♥^^ | Web | 4. prosince 2009 v 23:09 | Reagovat

Super krasny!!!!!povedeny!tesim se na dalsi dilek! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.