Mezi Dvěma Světy - Smrt

9. listopadu 2009 v 20:43 | Lily |  Mezi Dvěma Světy
6.Chapter
Gomen za chyby.Příjemné čtení.

,,Ne na to ani nemysli,"
křikl Edward hned jak uslyšel moji myšlenku .Vzdát se.Bylo první co mě napadlo.,,Edwarde , tohle je můj boj a já ho musím buď vyhrát a nebo prohrát.Nehodlám do toho nikoho zatahovat.Je načase abych se svou minulosti vypořádala.Postavila se jí čelem.A svoji rodinu do toho zatahovat nebudu."pokusila jsem se o úsměv.Jenže to nějak nešlo.S tím vším na co jsem myslela.Myšlenky na to co by stalo pokud bych bitvu prohrála a zemřela byly hrozné.Věděla jsem že jediné řešení je vyhrát a uzavřít kapitolu jménam Minulost.,,Lilinko ty si myslíš že na de mnou vyhraješ.Tak v tom případě se mýlíš.Já ti seberu to co jsi sebrala ty mně."zasmála se žena.Měla červené vlasy stejně jako oči.Vedle ni stal jeji syn.Byl to Juka s Karin.,,Já ti nic nesebrala Karin .Jen jsem si vzala to co je moje .A navíc se sám rozhodl a s tím ty nic neuděláš."řekla jsem tiše.Posměšně se na mě podívala.Já jsem se podívala před sebe.Když jsem uviděla lidi které tolik miluju vrátila se mi síla a odvaha.,,Vypadni "řekla jsem dost nahlas aby mě všichni slyšeli.Nenáviděla jsem je.Za to co mi udělali.Mohla jsem si přečíst co chtějí udělat , ale tak nechutné myšlenky jsem nechtěla číst.K něčemu takovému bych se nesnížila.Probodávala jsem je pohledem.Jacob chtěl jít sem.Chtěl mě bránit.Nechtěl o mě přijít jako přišel o jinou.Jakmile se rozběhl udělala jsem mezi Karin, Jukou a mnou barieru ,která znemožňovala aby někdo přišel k nám.Jacob se o ni rozplácl.,,Neboj se o mně .Já to zvládnu"řekla jsem.Všichni to slyšeli.Jacob se zatvářil smutně a zmateně.Bál se.Cítila jsem to.Byla vždy neuvěřitelně vnímavá.To jsem zdědila po své babičce .Ta se dokázala vcítit do každého a každého pocity cítila.Já jsem zdědila část tohoto umění.Karin se na mě podívala.Já jsem se rozhlédla ,když tu vedle mě stál Daisuke.Pro něho moje kouzla neplatila.Na to jsem zapomněla.Stál vedle mně a usmíval se.Věděl, že nemám ráda když blízko boje.Ipřes všechno co uměl, byl mírně nemotorný.V tu chvíli jsem si všimla , že osoby nejsou dvě ,ale tři.Tou třetí osobou nebyl nikdo jiný než Kabuto.Věrný nochled Orochimara.I ten se mi chtěl pomstít za to že jsem Sasukeho vzala zpět na stranu dobra.Ale bylo pod jeho úroveň se stavit a vyřídit si to se mnou osobně.,,Copa k Orochimaru je už tak línej , než aby zvedl ten svuj línej zadek a došel si to se mnou vyřídit osobně.Místo toho posílá tebe.Jak ubohé."usmála jsem se a tím Kabuta naštvala.Čehož jsem chtěla docílit.Podíval se na mě rozzuřeným pohledem a já jsem se na něj usmál.Ironie,pomyslela jsem si.
Najednou se na mě vrhla Karin a Kabuto.Do třetice to také chtěl být Juka , ale toho zarazil Daisuke ,který s ním začal bojovat.Karin se mě svrhla na zem a Kabuto mě chytil.Skoro jsem mu uhla , tak mě chytil za jedinou věc , za kterou mohl.Vlasy.Za moje dlouhé vlasy.Vlasy které měnili barvu od rudé po sladce růžovou jak se mi to hodilo.Zavrtěla jsem se.Chtěla jsem zkusit jestli neuniknu.Nešlo to .Držel mě pevně.Karin se zasmál a mířila k Daisukemu.Chtěla ne něj zaútočit zezadu.Tohle nesmím dopustit, proletělo mi hlavou.Vzala jsem kunai a vlasy si jednoduše odřízla.Zafoukal vítr a ony se rozletěli všude.Rozběhla jsem se ke Daisukemu a strhla Karin z cesty k němu.Otočila se proti mně s katanou a já jen tak tak uhnula.Najednou jsem měla proti sobě dva protivníky.Bylo to velmi náročné.I pro mě.A to že já jsem byla jedna z nejlepších.Kabuto byl velmi silný protivník.Karin bych vládla levou zadní ,kdyby ji Kabuto pořád nebránil.Věděla jsem že to musím co nejdřív ukončit.
Kabuto vyletěl proti mně a zaútočil.Zlehka jsem se mu vyhnula.Otočila jsem .V tu chvíli jsem na něj použila jeden z elementů.Poslala jsem proti němu ohěň.Doufala jsem , že ho zaměstná.I přes moje očekávání se tak nestalo a on na mně hodil několik kunaiů napuštěných jedem.Chytila jsem je a vrátila jejich majiteli.Kabuto je chytla hodil po Daisukem.,,Pozor "křikla jsem na Daisukeho.Otočil se jen tak tak se jim vyhnul.Kunaiům se však nestihl vyhnout Juka.Toho zasáhli .Tím upoutal moji pozornost a Kabuto na mě šel s Katanou.vytáhla jsem ji také a začali jsme bojovat.Všechny chvaty jsem měla naučené a perfektně jsem je zvládala.Kabuto improvizval což mi moc nešlo.Proto jsem musela začít používat svůj, podle všech, geniální mozek.Musela jsem něco vymyslet a to rychle.Nechtěla jsem do té šlamastiky stáhnout ještě někoho dalšího.Navíc jsem nevěděla jak dlouho ještě udržím ochraný štít.Kdyby povolil , do této šarvátky by se dostali i ostatní.Hlavně Jacob.Chtěli by mně chránit.Mohli by přijít k úhoně a to jsem nechtěla.Ještě k tomu jako bonus jsem musela , zadržovat Orochimarovo znamení , což taky nebylo zas dvakrát nejjedouší.Ale musela jsem to vydržet.Nebylo zbytí.Jak jsem tak přemýšlela , nedávala jsem pozor a Kabuto mně odhodil.Odhodil takovou silou až jsem se zastavila o vlastní štít.Naštětstí nepovolil.V tu chvíli ve mně začal vřít vztek.Byla jsem mírně cholerická.Postavila jsem se znova na nohy a vyrazila proti němu.Byla jsem rychlá a útočila na něj za všech stran.Snažil se s mnou udržet krok .Docela se mu dařilo.
Najednou se za mnou ozval výkřik.Ten hlas patřil Daisukemu.Bála jsem se otočit.Nakonec jsem se k tomu přinutila.To co jsem viděla mi vehnalo slzy do očí a málem roztrhlo srdce.Daisuke byl na kolenou.Katanu měl zabodnutou v srdci.Nad ním stál Juka a usmíval se.Zacloumal se mnou takový vztek , který se smísil se smutkem a lítostí.V tu chvíli jsem již nedržela štít.Měla jsem takový vztek že i znamení.Proklaté znamení na krku nechala ať si děla co chce.Přetala jsem cítit co je dobré a co zlé.Jedinnné na co jsem se soustředila byla pomsta.Pomsta Jukovi.Za to že mi zabil bratra.Mého milovaného brášku Daisukeho.Ikdyž jsme se ze začátku hádali , později z nás byli sourozenci.Nakonec jsme k sobě cestu našli.Je , byl úžasný.Za to Juka zaplatí.,,Ne!"vykřikl Sasuke.Ani jsem se na něj nepodívala.Jediné na co jsem se soustředila byl Juka.Když uviděl že se na něj soustředím přestal se usmívat a usoupil o krok do zadu.,,To ti nepomůže."řekla jsem mrazivě chladným hlasem.Vyděšeně se na mně podíval.Na chvilku jsem myslela racionálně.,,Asi bych to neměla dělat.Je to špatné!"proletělo mi hlavou.Jenže za několik sekund mi to bylo upřímně jedno.Došla jsem k Jukovi a podívala se mu do očí,,Tak za tohle zaplatíš."řekla jsem chladně .Karin se na mně snažila zaútočit , ale já jim odhodila.Po celém těle jsem měla znaky a kolem mě kroužila rudo-fialová čakra.Nikdo se neodvážil ani pohnout.Všichni se mě báli.Stála jsem , ale Juka sebou házel ze strany na stranu .Všichni vyvalili oči, jen Karin ječela na celý les.,,Lily klid.To by stačilo"řekl Jacob.Lehce se usmíval a pomalu šel ke mně.Juka sebou pořád házel.Měla jsem ho pod kontrolou.Jacob ke mně přišela pohledil mě po tvář,,Lilinko nech ho a pojď půjdeme domů ano."odhodila jsem i jeho.Částečně jsem si neuvědomovala co dělám.Jacob to nevzdal a znovu se rozešel ke mně.Když ke mně přišel vzal můj obličel do dlaní a řekl,,Sakuro Lillian Kumiko Uchiha , miluju tě ,nejvíc na celým světě.Tak toho nech , prosím."a políbil mě.Čakra která se kolem mě celou dobu točila zmizela a znaky taky ustupovali.Karin sebrala svého syna , vzala Kabuta za ruku a rychle zmizeli.Když jsem měla opět znamení pod kontrolou , svezla jsem se na zem.Začala jsem plakat.Jacob mně zvedl ze emě a já jsem se chytla jeho košila.Jacob mně podal Edwardovi.Věděla jsem že se na mně všichni dívají.Bylo mi to jedno.Jacob vzal Daisukeho a odnesl ho za dům , aby mohl být pohřeben.Poté mě Edward vrátil Jacobovi.Pořád jsem usedavě plakala.,,Ššššt "utěšoval mě Jacob.,,Neopustím tě."slíbíl mi.




Vyhrabe se Lily z deprese??
Bude schopná jít na pohřeb svého bratra???
Jak bude reagovat na jeho smrt???
To vše a ještě víc v další kapitolce s názvem Týdny poté

Your Lily
 


Komentáře

1 Sakura Ichijo tve sbenko Sakura Ichijo tve sbenko | Web | 10. listopadu 2009 v 11:51 | Reagovat

krasny ae mooooooc smutny!:(chudak daisuke!x(tesim se na dalsi dilek!jo mam se docela fajnxDAZ NA TU ANGINU!xDa ty???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.