Mezi Dvěma Světy - Minulost je stále

1. listopadu 2009 v 19:43 | Lily |  Mezi Dvěma Světy
5.Chapter


Někdo se před námi objevil.Usměv na tváři mi zmrzl.Přišel k nám a řekl:Lily, Ahoj tolik jsi .....
mi chyběla.a podíval se na mě.Usmál se svým andělským úsměvem.Přivřela jsem oči a zavrčela jsem, skoro jako upír,,Co tady chceš." Znovu se usmál a já jsem se rozesmála ,,Asi budu zvracet."pomyslel si. ,,Vypadni a už se nevracej ," řekla jsem chladným hlasem
.
Usmál se,,Ale tě musím přivézt zpět tam kam patříš.Odkuď jsi utekla." Zbledla jsem .,,Nikdy," řekla jsem rozhodně.Jacob se na mě podíval a já věděl na co myslí , proto jsem jen zavrtěla hlavou.,,Copak Lilinko , ty jsi svému heh , kdo jsi," řekl a odporně se přitom zatvářil na Jacoba.On mu s klidem odpověď,,Jsem Lillianin přítel , nějaký problém ?"zeptal se.,,Jo ona je moj snoubenka!"řekl a vítěznoslavně se usmál.,,Já nejsem tvoje snoubenka!" , křikla jsem.,,Byla a dodnes jsi , máš můj prsten."řekl a já jsem po něm okamžitě mrskla krabičku.V ní byl ten nejhezčí prsten , byl z bílého zlata a byl posázený diamanty.,,Chtěla jsem ti jej při první příležitosti vrátit .Nejdřív jsem měla sto chuí jej zničit , ale řekla jsem si , Proč?? čím by jsi obdaroval další hloupou holku.A já jsem byla ta nejhloupější ."řekla jsem a slzy se mi málem spustili do obličeje.Smál se. Smál se mě.Jacob ke mě přišel a objal mě kolem ramen.Chlapec na něj vrhl vražedný pohled a Jacob si ho nevšímal.Hodil po nás hvězdice . Strhla jsem Jacoba stranou.Hvězdice jsem chytla a hodila je zpět jejich majiteli.Stála jsem v obraném postoji a vyčkával co bude dál.,,Zlepšila jsi se" , řekl mi.,,Ne díky tobě," odvětila jsem ironicky.Jacob se na nás díval.Bylo mi to líto.Líto , že musí tohle vidět.Že zřejmě zjistí moje tajemství.To zlé ošklivé tajemství.Zaútočila jsem na něj.Vyhnul se mi.Použila jsem na něj Ohnivé Jutsu ale on uhnul. Najednou si kluk vzpoměl na slušné chovani,,Jinak já jsem Juka Ahichi " a mezitím já na něj hodila pár jehlic on se jim vyhnul a zamířil na Jacoba .Já jsem se mu postavila do cesty a on mně odhodil a já jsem se zastavila až o strom,,Tak se heled Jacobe Blacku , Lillian je moje a nikdo mi ji nesebere.'',,Fakt si to myslíš"zasklebil se Jacob.,,JO" řekl sebejistě.Jacobův obličej se změnil.On už jednu holku ztratil.Asi jsem se do něj zamilovala.Proto ho nezklamu.,,Si nějak věříš"řekla jsem ostře a zvedla jsem se .Pomalu jsem šla k Jacobovi .Podíval se na mě těma svýma očima.Byl v nich smutek.Vzala jsem ho za ruku a svoje prsty propletla s jeho.Podíval se na mě,, Já tě nezklamu , neboj se" řekla jsem a Jacob se na mě usmál .Juko mě probodával pohledem. ,,Zmiz"řekla jsem ,,Nikdy"řekl mi.Pustila jsem Jacobovu ruku .A šla jsem k Jukovi,,Jestli nevypadneš tak tě vykopu",,Tak to chci vydět"řekl a já jsem mu dala pěstí a on odletěl.,,Stačí"zeptala jsem se.On ke mě přiletěl a chtěl mi také dát pěstí já jsem se mu vyhla a také jsem na něj zaútočila.Prali jsem se .Najednou se vedle Jacoba objevil Edward a Bella .Já jsem si jich všimla a otočila jsem se.Juko toho využil a probodl mě katanou .Krev se mi začala valit z rány a já jsem tiše zasténala.Jacoba skoro trfil šlak.Málem mi tam omdlel.,,Oveď ho pryč prosím"poprosila jsem Edwrda.Edwrad se zašklebil.Vzal Jacoba za ramena.On však stál a nedalo se sním pohnout.Edward se na mě podíval.Usmál jsem se a vyndal jsem si katanu z těla.Utvořila jsem kolem nás ochranné pole.Začala jsem se léčit.Když byla rána pryč došla jsem k Jacobovi a zašeptala.,,Promiň, je mi to líto."Jacob se na mě usmál.,,Musím pryč"řekla jsem a odešla do světa lidí.
Přistála jsem u nás v lesíku.Tak říkame málému lesu u nás za domem.Bylo mi do breku.Chtěla jsem brečet.Nějak mi to však nešlo.Minulost mě dohnala a já jsem si s ní nevěděla rady.Pšesně tohle jsem nechtěla.Obzváště teď.Vzdychla jsem a vydala jsem se k domov.Zde na mě čekala práce.,,Ahoj "řekla jsem když jsem vešla do bytu.Tady se na mě vrhl můj malej bráška a já mohla alespoň částečně zapomenout na problémy.Jak jsem očekávala moje adoptivní maminky , ikdyž o tom nevěděl , mě zahrnula úkoly.Kmitala jsem až do večera.
Ráno jsem šla do školy.První co mě cvrnklo do nosu byl déšť .Pršelo.Vzdychla jsem a šla na autobus.Celou cestu jsem měla v uších hudbu a přemýšlela.Stále mi bylo do breku.Ne kvůli Jukovi , ne kvůli lži , ale kvůli Jakovi.Musí mu být hrozně.Vydám se a ním hned po škole.Pořád pršelo a já jsem čekala na soji kamarádku Helču.
Když ke mě přišla řekla ,,Co se ti stalo.Jsi nějaká smutná."Honem jsem nasadila veselý výraz .Bezstarostně jsem prohodila ,,Nic mi není a co budem dneska dělat."Usmála se na mě a začali jsme kecat o všem možným.Hlavně o nadcházejícím výletě.Pojedu ráda .Alespoň se odpoutám ode všech problému.Po škole mě Helí překecala bych ji došla vyprovodit ke vlaku.Jako obvykla jsem se celou cestu hádala se Standou.,,Cože , ty nejedeš.Zrádče jeden," řekla jsem .,,Já jedu kalit na Moravu ," oznámil mi.,,Vždyť můžeš , celý prázky.No tak pojeď bude sranda," přemlouvala jsem ho.Udělala jsem na něj smutný obličej , kterému nikdo neodolal.,,Tak já o tom budi přemýšlet."řekl nakonec.V tu chvíli jsem věděla , že jsem vyhrála.Helča se na mě podívala a já jen pokrčila rameny.Věděla jsem co si myslí.,,Nechceš si jít koupit lístek?" zeptala se mě Helča.Kývla jsem a šla za ní.Ve vlakové hale na mě vyjela,,Co ho balis?Vždyť víš , že se líbí Háňě a "chtěla pokračovat , jenže sepodívala na mě.Když uviděla můj klidný výraz a na rtech úsměv.,,No právě proto.Může se tam s ním může pořádně seznámit a říct mu to.Já ho nechci ani za zlatý prase.To se radši zahrabu."řekla jsem .Helča se na mě usmála a vyšli jsme spolu ven.Došli jsme do kupéčka ve vlaku a zase jsme se začali se Standou hádat.Helča protočila oči a začala se věnovat mp3 přehrávači.,,Hell za pět minut odjíždí vlak"upozornila mne .Ani jsem si nevšila kolik je hodin.Byla jsem moc zaujatá hádkou se Standou.Řekla jsem poslední slovo a vyskočila vlaku.Právě včas .Ještě jsem jim zamávala.A pak odešla.Přemýšlela jsem.Chtěla jsem do Konohy.Ale nechtěla jsem jít za nimi.Přemýšlela jsem asi deset minut a pak jsem se rozhodla jít.Udělala jsem znaky a přemístila jsem se do Konohy.
Po přemístění jsem nešla domů, nýbrž na louku.Jednu hodně vzdálenou louku.Byla krásně zelená.Uprostřed se tyčili hroby.Byli to hroby mojí rodiny.Chodila jsem sem vždy kdyžjsem chtělapřýšlet.Ta doba právě nastala.Zbrousila jsem do své temné minulosti.
Flashback
Bylo chladné ráno.Vyšla jsem domu a držela se a ruku se svým snoubencem.Podívali jsme se po sobě a usmáli se .Měl jemný , ale zářivý usměv.Prostě princ.Jen ten bílí kůň mu chyběl.Mě to nevadilo.Byla jsem po jeho boku šťastná a to bylo pro mě důležité.V konoze mě nikdo neměl rád .Tak jsem odešla.To je ale jiný příběh.Můj budoucí manžel se jmenoval Juka.Šli jsme k Jukovi domů.Jeho matka Karin , byla velmi milá a její manžel byl ještě milejší.Měl bledou pleť a uhlovitě černé vlasy.Vypadal užasně.Byl mi povědový.Já jen nevěděla jak.Pořád na někoho myslel.Na nějaké dítě.S rudými vlásky.Moc jsem se tím nezaobývala.Byla jsem ráda tím kým jsem.,,Lily "řekla Karin,,Mám pro tebe ůkol",,Já vím co mám dělat"řekla jsem.Některým chvilku trvalo nž jim došlo že jsem si to přečetla v Kariiních myšlenkách.Na všechny jsem kývla a odešla.Musela jsem se připravit na ůkol.Nebyl těžký jen někoho vystopovat a zabít ho.Nijak těžký ůkol.Do batohi jsem si naskládala to nejdůležitější.Když jsem měla po nekolika minutách sbaleno , šla jsem osedlat svého milovaného koně.Byla to upíří klisna.Ne že by byla upír , ale něco na ten způsob.Když jí byli tři roky , napadl ji upír.Nevysál z ní všechnu krev , protože jsem ho vyrušila.Byl v ní pouze jed.Podařilo se mi ji z části vyléčit.Avšak něco v ní zůstalo.Naštěstí jen kladné vlastnosti.Neuvěřutelná rychlost a síla.Hlavní bylo asi to že nikdy nebude stárnout.Jinak byla ve všch ohledech normální.Úplně.Osedlala jsem ji.Když jsem nasedla , přišel se se mnou rozloučit Juka.Políbil mne .Odtáhla jsem se od něho.Zámavala jsem mu a pobídla svého koníka.Klisna jmenující se Kiara se rozběhla nadlidskou rychlostí.Obě jsme milovali ten pocit volnosti.Věděla jsem přesně kam jet.Moji rodiče mi dali spusty schopností , které jsem využíval.Svoji oběť jsem překvapila.Celéto trvalo asi deset minut.Deset minut a bylo po něm.Mrtvolu jsem uklidila tak aby ji nikdo nenašel.Nasedla jsem , ale jela jsem pomaleji.Vychutnávala jsem si okolní přírodu.Asi po dvou dnech jsem dojela domů.Do domu jsem došla tak potichu , že si mě nikdo nevšiml.V obýváků seděl Juka s Karin .O něčem si povídali.Rozhodla jsem se že je budu chvilku poslouchat.,,...........Ta je , ale blbá"řekl Juka a Karin se na něj usmála,,JAk si může myslet , že ji můj jediný syn."zasmála se.,,Jo taky nechápu jak si může myslet , že ji miluju.Myslel jsem že je chtřejší."V tu chvíli mi došlo , ž se mluví a mé maličkosti .Vstoupila jsem do obýváku a řekla,,Ale ne natolik blbá , aby to nezjistils.Ty jsi tak vymaštěnej.Jak si můžeš myslet , že jsem to nevěděla."řekla jsem .Juka se na mě díval děšeně.Já jsem se na něj jen chladně podívala a odešla po schodech nahoru do svého pokoje.de jsem pouze naházel ty nejcennější věci do batohu.Chtěla jsem se rouloučit s Karinniným manželem Sasukem.Vešla jsem do jejich ložnece.Tam však nikdo nebyl.Už jsem chtěla odejít , ale něco upoutalo miji pozornost .Dvě věci ležící na posteli.První mě zaujal deník a poté album .Rychle jsem denník pročetla zjistila , že Sasuke ji nemiluje.Vymazal mu vzpomínky.Spíš mu je upravila, aby si nepamatoval na svojiminulou rodinu.POd deníkem leželo album.Nylo plné fotek.Na jedné z fotek byla malá rusovlasá holčička .Pos fotografií bylo napsáno:Sakura Lillian Uchiha -1 měsíc.V tu chvíli ve m ěhrklo.Já jsem Sakura Lillian Uchiha.To byla moje ftka.Otočila jsem o pár stránek.Najednou mě zaujalajedna fotka.Byl na ní Sasuke a mě držel v náručí.Sasuke je můj táta .Nepamatuje si na to.Rycle jsem z batohu vyndala knihu kouzel a hledela.Hledala jsem kouzlo na odstranění Kouzla Zatemnění minulosti.Nic jsem nenašla.Knihu jsem uklidila a vyndala jinou.Byla tokniha obsahující všechná známá jutsu.Zde jsem našla co stalo mému otci.Věděla jsem jak to zvrátit.Ale nebyl čas.Musela jsem jednat velmi rychle..Našla jsem Sasukeho.Ale k němu se již blížila Karin.Rychle jsem ji odhodila.Sasuke se na mě podívala a já provedla jutsu.Několik vteřin měl Sasuke v očích nepřítomný výraz.Když se jeho oči zase normalizovali podíval se na mně a rty se mu rztáhli doúsměvu.,,Ty jsi Lily moje dcera , že jo?"Zmohla jsem se pouze na kývnutí.,,Ty jsi ten masakr přežila.To je snad zázrak!"Vypadalo to jako bych mu předl část svých vzpomínek.
Konec Flashbacku.
Vpomínala bych dál,protože teď přišla ta nejlepší část , ale něcomě vyrušilo.Spíše někdo.Osoba stále přede mnou.Věděla jsem kdo to je.Rychle jsem vyskočila na nohy.Věděla jsem proč přišla.Přišla , aby se mi pomstila.Věděla jsem co má v plánu.Rychle jsem se musela dostat domů.,,Musím ochránit ty , které mám nejraději"problesklo mi hlavou.Přeskočila jsem osobu a uhánela domů.Když jsem tam přišla , bylo pozdě.Už tam byl.Ta hrozba stála v rukou měla celou mojirodinu, osuda štěstí.Věděla jsem co musím udělat.Vzdát se.,,Né, to nesmíš!"zaječel Edward ,hned jak to uslyšel v mých myšlenkách.


Kdo jde za pomstou??
Přijde někdo k úhoně??
Co všechno se semele??
To vše v další kapitolce s názvem Smrt


Your Lily
 


Komentáře

1 Sakura Ichijo Sakura Ichijo | Web | 8. listopadu 2009 v 8:33 | Reagovat

Krasny!!!tuhle povidky ctu u lovesakura a moooooc se mi libi ja se proste tesim na pokracko!!!!!jo a rada se spratelim co chces na diplomek?xDtak pp

2 Sakura Ichijo Sakura Ichijo | Web | 8. listopadu 2009 v 14:35 | Reagovat

ahojky me sasusaku a nebo narusasu xDtak pp

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.